12. kapitola - Masochismus vs. hrdinství

22. dubna 2013 v 17:02 | Alea |  Teritorium

No... Párkrát jsem si to přečetla a odhodlávala se k nějakým úpravám, ale nakonec na to kašlu :D. Nic závratného bych s tím už stejně neudělala, tak co... Snad se bude líbít.


"Baf," ozvalo se Shannon u ucha, zatímco s nepřítomným výrazem kráčela po chodbě a v ruce svírala popruh svého batohu přehozeného přes rameno. Vyjeveně sebou cukla.
"Pitomče," zamračila se podrážděně a praštila rozesmátého kudrnáče do zad. Normálnímu člověku by to zlomilo lopatky, avšak Ricky sebou pouze mírně škubl a rozesmál se nad jejím pobouřeným výrazem.
"Sorry," uchechtl se, zvedl ruce v obranném gestu, a zatřásl hlavou. "Měl jsem za to, že mě slyšíš," poznamenal a zrychlil, takže se teď dostal před ní a mohl se otočit a pozpátku couval směrem k ní.
"Nějaká mimo, ne?"
Shannon pouze pokrčila rameny a Ricky si povzdechl, zatímco se proplétali mezi studenty, kteří se stejně jako oni se zvoněním vyhrnuli ze tříd a teď postávali na chodbách v nejrůznějších skupinkách a zvesela klábosili.

"Mám toho po krk," přiznal s povzdechem a nespokojeně se zamračil, zavrtěl kudrnatou hlavou a přes tvář mu přeběhl stín obav. "Jason se asi patrně dočista zbláznil, když po nás chce, abychom dál chodili do školy. Západní jsou celkem nasraný a já už za ty dvě hodiny, co tu jsem, někde pětkrát málem dostal do držky."
"Děláš si srandu?" vykulila Shannon oči a vyjeveně se na něj otočila.
Ricky zavrtěl hlavou.
"Kéž by. Jsou pěkně napružení," zlehka se uchechtl. "Teda ne že bych se jim divil..."
"Na mě si zatím nikdo nedovoloval," zamračila se Shannon, sevřela pevněji popruh své tašky a uhnula rozesmáté čtveřici třeťáků, která je zrovna míjela.
Ricky se hořce ušklíbl.
"Jasně že ne. To proto, že jsi HOLKA, Shannon," podotkl s pokřiveným úsměvem. Shannon se dotčeně zamračila a zlehka do něj drkla loktem.
"Hej!"
"Promiň, ale je to pravda. Únos neúnos, některý pravidla se zkrátka neporušujou. Hádám, že Scraper by je pořádně zjebal, kdyby napadli nějakou holku."
"Ale tebe si můžou zmlátit, jak chtěj, co?" povytáhla obočí a střelila po něm podrážděným pohledem. "To si chtěl naznačit?"
Ricky si povzdechl.
"Nedělej si zbytečný starosti, Shannon. Není to nic, co bych nezvládl."
"Oh, jasně," zamračila se popuzeně brunetka. Ironie z jejího hlasu doslova čišela a ona se zhluboka nadechla a vydechla, jak se snažil dostat svoje chvějící se tělo do normálu.

Celá chodba byla plná smíchu, jekotu a zvýšených hlasů, jak se každý snažil překřičet masu lidí napěchovanou do tohoto relativně úzkého prostoru. Oba kráčeli klidně, bok po boku, s jasným nezájmem se vyhýbali ukecaným studentům.
Ačkoliv se snažili působit co nejvíc nenápadně, hodně lidí se za nimi otáčelo a něco si potichu šuškalo. Bylo zvláštní vidět tyhle dva bez Ally. Vysoká blondýnka byla nepostradatelnou částí jejich trojice a skutečnost, že nebyla ve škole, by sice obvykle nikoho moc nepřekvapila, ale vzhledem k tomu, že chybělo ještě minimálně dalších dvacet lidí...
Většina z nich neměla ani sebemenší ponětí o tom, co se to ve skutečnosti děje, ale i tak jim došlo, že něco není v pořádku.
Což znamenalo, že se školou pomalu, ale jistě začaly šířit nejrůznější drby.

Shannon zatnula zuby.
Byly chvíle, kdy svůj dokonalý vlkodlačí sluch ze srdce nenáviděla.

"Parta silných, rychlých, naštvaných vlkodlaků, která má momentálně na naši smečku pořádnou pifku... Prostě normálka. Vždyť ty se obvykle pereš s pětinásobnou přesilou, že ano..." bručela pod fousy a zarputile se mračila. Ricky si frustrovaně povzdechl.
"Panebože, ty už seš pomalu jak moje máti, krucinál. Jsem v pohodě, jasný? Nic, čím by ses měla zatěžovat. Já to zvládnu. Když už si chceš o někoho dělat starosti, tak o Petera nebo Collina, na ty si poslední dobou taky celkem dovolujou..."
"Cože?" vyjekla Shannon a šokovaně se na Rickyho podívala. "Děláš si prdel? Proč si to..."
"Pojď domů," přerušil její monolog Ricky a kývl směrem ven. Shannon se překvapeně zastavila."Při pomyšlení, že bych tu měl tvrdnout až do tří, se mi dělá blbě," zašilhal směrem k několika Západním, kteří postávali naproti nim opření o zeď a měřili si je ošklivými pohledy.
Zamračila se.

"Domů? Teď?" úžas v jejím hlase byl jasně znatelný. "Jason nás zabije," poznamenala, avšak její kroky se automaticky stočily směrem k východu, zatímco se odpojili od davu lidí a zamířili ke dveřím.
Nad hlavami se jim rozezněl zvonek ohlašující konec přestávky a začátek další hodiny, ale oba ho ignorovali a mírně zrychlili.
"Ten?" uchechtl se Ricky a Shannon na něj opět obrátila svou pozornost. "Jason má momentálně na práci trochu jiný věci, než se starat o několik neomluvených hodin."
Pousmála se.
"To je fakt," přiznala. "Poslední dobou se taky chová celkem divně. Podle Ally párkrát v noci někam zmizel a vrátil se až ráno. Samozřejmě že si myslí, že o tom nemá ani ponětí, ale Ally si dělá celkem starosti..."
"Ally si dělá poslední dobu se vším až moc velký starosti," povzdechl si Ricky. Shannon se mírně ušklíbla.
"To sice jo, ale uznej, že tohle je celkem divný," zamračila se.
"Možná trochu, já nevim," pokrčil Ricky rameny a otočil se, takže pohledem přejel téměř prázdnou chodbu, a opět se otočil zpět. "Jason byl vždycky tak trochu podivín."
"Tak trochu?" uchechtla , zatímco se opřela dlaní o skleněné dveře, dělící je od školního parkoviště, otevřela je a ohlédla se dozadu. Zavrtěla hlavou.
"Ale co když je za tím něco jinýho? Co když lítám ještě ve větším průšvihu než to s tím únosem Olivie?"
"Shannon..."
"Myslíš, že možný, že vyjednává se Západními za našimi zády?" skousla si zamyšleně ret.
Chladný a prudký vítr je zastihl zcela nepřipravené, Shannon mírně sklopila hlavu a nespokojeně se zamračila.
"Shannon..." oslovil ji Ricky znovu, tentokrát o něco naléhavěji. Zvědavě vzhlédla.
"Co je?"
Neodpověděl jí, pouze kývl směrem na parkoviště, tvář zachmuřenou a rty pevně sevřené.
Shannon se překvapeně otočila.
"Zdá se, že máme návštěvu," uchechtl se hořce Ricky a krátce se rozhlédl, zda-li je někdo jiný nesleduje. Rysy mu ztvrdly, zatímco si s přimhouřenýma očima měřil pětici kluků sedících na kapotě auta přímo před vchodem do školy.

"No do prdele," vydechla tiše, zatímco jí vítr hodil do tváře pramen hnědých vlasů, a ztěžka polkla.
"Klid," procedil Ricky na půl pusy a jeho tvář zkřivil pobavený úšklebek. "Jak jsem řekl, pětinásobná převaha mi zase tak nevadí..."
"To není vtipný, ty kreténe."
"Nebuď hysterická."
"Nebuď masochistickej."
"Jen se snažím odlehčit situaci." Venku vál ostrý, štiplavý vítr, který pečlivě zahlazoval stopy po jejich tichém rozhovoru.
Shannon se zhluboka nadechla.
"Tak se nesnaž, protože to jenom zhoršuješ."

Západní. Samozřejmě. Vítr k ní zanesl jejich pach, dobře známou vůni mokrého dřeva a zvířecí srsti, chřípí se jí rozšířilo, jak se zhluboka nadechla a vzápětí jí mezi pootevřenými rty vyklouzl tenký pramínek bílého kouře.
Sledovala je s nedůvěřivě přimhouřenýma očima. Patrně nebyli, co se hierarchie smečky týče, nijak zvlášť významní, jelikož si nepamatovala jejich jména, ale i tak vypadali celkem nebezpečně. A něco v jejich výrazu navíc napovídalo, že si od nich nechtějí zrovna opsat úkol z matematiky nebo tak nějak.
Obyčejné džíny, kecky, trika s krátkým rukávem, které byly vzhledem k chladnému podzimnímu počasí lehce výstřední, v rukou cigarety.
Téměř jako normální středoškoláci, co si skočili zakouřit na parkoviště. Pro obyčejné studenty nic neobvyklého. Pravda je, že pokuřovat zrovna před hlavním vchodem není zrovna dvakrát inteligentní, ale na Lethal Vallské střední se nacházela spousta pochybných individuí... lidi si mohou říct, že jen chtějí provokovat... nebudou za tím hledat víc. Prostě parta středoškoláků, co jsou za školou... Patrně si nikdo ani nevšimne, když odvlečou s¨dva ubohé studenty a...
Klid. To chce klid.
Shannon ztěžka polkla a odhodila si z očí pramen vlasů, který jí tam zanesl neústupný vítr.
Třeba si fakt jen šli zakouřit...

Avšak když jeden z nich, opírající se bokem o auto, odhodil cigaretu na zem a zašlápl ji, pohled upřený na Shannon a Rickyho, pevně popadla svého kamaráda za loket a otočila se k nim zády.
Srdce ji bušilo až v krku.
OK. To bude v pohodě...
"Jdeme," zasyčela tiše a trhla s ním, jeho paže byla pod její dlaní horká a ocelově tvrdá, jak Ricky obezřetně skřípal zuby a zatínal svaly na rukou sevřených v pěst.
Překvapivě ji poslechl a dal se do pohybu bez nějakých zbytečných keců, rychlými, ráznými kroky kráčeli přes jinak opuštěné parkoviště. Shannon nervózně polkla a sevřela Rickyho paži ještě pevněji, odolávala nutkání ohlédnout se dozadu a zjistit, jak na tom jejich západní kamarádi jsou.

"Hej! Deanová!" ozvalo se za nimi. Zastavila se. Nemělo cenu snažit se jim zdrhnout, stejně by je během chvilky dohnali a takhle před školou měli alespoň minimální jistotu, že se situace nezvrtne v něco nevhodného. S tichou kletbou zaklonila hlavu a otočila se, ruku stáhla z Rickyho loktu a zastrčila ji do kapsy.
Dávala si na čas. Pomalu se otočila, na tváři pečlivý poker face a s ledovým nezájmem se zadívala na čerstvě příchozí. Ricky stál těsně vedle ní, ruce sevřené v pěst a oříškové oči nebezpečně přimhouřené.
Shannon povytáhla obočí.
"Potřebujete něco?"
Její něžný, jemný hlas zněl v poměru s kamennou tváří a chladným pohledem poněkud nepatřičně.
Ostrý vítr jí trhal slova od úst a Shannon se nepříjemně mračila

Vysoký, vytáhlý kluk stojící v čele té partičky se ušklíbl. Měl tmavé, mastné vlasy, které podle všeho už nějaký ten pátek neviděly kadeřníka a padaly mu v neuspořádaných pramenech do tváře, a hubená, kostnatá ramena.
Postoupil kupředu, přičemž jeho kamarádi se za ním rozprostřeli do šířky, tak, aby jim zabránili případném útěku.
Shannon nakrčila s odporem nos a patřičně otráveně ho sjela pohledem.
"No?" vyzvala ho s tázavě povytaženým obočím a párkrát zamrkala.
Tmavovlasý kluk se ušklíbl a přešel těsně k nim, jeho nohy v tmavých botaskách tiše skřípěly na suchém štěrku. Rickova paže v automatickém gestu vystřelila před Shannon a strčila ji za sebe. Překvapivě neprotestovala.
Měla poměrně jasno, jak by se situace vyvíjela v případném konfliktu.

S bušícím srdcem sledovala Rickyho, jak tiše zavrčel, hluboký, hřmotný zvuk zavibroval v jeho hrudi, zatímco Západní je dál sledovali s kamennými tvářemi. Ztěžka polkla.
To není dobré. To vůbec není dobré.
Pomalu se přibližovali. Krok po kroku následovali ostatní Západní toho tmavovlasého kluka, který nenávistně přimhouřil oči a po Rickyho příkladu tiše zavrčel. Shannon přejel mráz po zádech.
Zaryla nehty do trička na Rickyho zádech a lehce za něj zatahala ve snaze dostat svého kamaráda ještě o trochu dál od té pochybné pětky.
Hrdost nehrdost, teď jí šlo jenom o to, aby zabránili případným problémům. I kdyby to mělo znamenat, že zbaběle zdrhnou.
Mírně vyjekla, když jí Rickyho paže opět strčila o trochu dozadu, tentokrát nečekaně rázně a prudce, a tmavovlasý kluk se několika rychlými, krátkými kroky ocitl těsně před Rickym a pobaveně se zašklebil.


11. KAPITOLA II ║ 13. KAPITOLA
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoey | Web | 23. dubna 2013 v 18:54 | Reagovat

Líbí! Ale tvoje básničky mám stejně nejradši! :D

2 Zoey | Web | 23. dubna 2013 v 18:55 | Reagovat

A P.S.Líbí se mi název. Já osobně teď poslední dobou trpím závratnou a rychle se rozšiřující epidemií brutality :D

3 Hejlynka | Web | 24. dubna 2013 v 20:37 | Reagovat

Je to hodně napínavé. Jsem zvědavá, jak to s nimi dopadne...Moc hezká kapitola...:)

4 Ænag | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 19:52 | Reagovat

Opět jsem si dala načas...
A znovu také nádherná kapitola, krásně propracované nenucené přátelství. A vůbec všechny ty popisy, ale ze všeho 'nejhorší' je ten konec, takhle napínat nevinné lidi, no tak snad brzy dostaneš další náladu na psaní;)
P.S. Roztomilý název kapitoly^^

5 N. | Web | 27. dubna 2013 v 17:32 | Reagovat

wow, to je krásně napsaný!
Docela lituju, že jsem to nečetla od první kapitoly, ale moc se mi nechce. Ale další si určitě přečtu, potřebuju se dovědět, co se bude dít dál:)

6 Knihofil18 | Web | 28. dubna 2013 v 10:45 | Reagovat

:D naozaj nemôžem z toho začiatku. Tvoj humor...
A ako sa to prehuplo do napätia na konci. A to ukončenie, to ma zabíja.
Well done, Alea. Jedna z najlepších poviedok, aké čítam! ;)

7 Vera | Web | 6. května 2013 v 17:30 | Reagovat

BAF! :D
první co mě napadlo - Rickýýý?? :D
Dost dobře se to četlo, zvláště ten konec! kterým jsi tak dilně zapůsobila na moji fantasii, že jsem si to představovala, jako nějaký film! :)
Já bít na místě Shanonm tak se těm borečkům vyhnu obrovským obloukem! - většinou to tak dělám, když mám pocit, že mě sleduje nějaká nebezpečná parta, tak přejdu na druhou stranu ulice a nenáápadně se vzdálím :D :X
A jen taková menší poznámečka na závěr - to by tě opravdu zabilo, kdyby jsi na konci kapitoly přidala ještě tak jeden jediný odstavec!!!? :D
S tím blogem jsem na tom stejně, takže si troudám tvrdit, že tě v jisté míře chápu...tak snad se k nám brzy vrátíš! :) já se sem čas od času vždycyk mrknu ;)

8 Angela | Web | 10. května 2013 v 14:57 | Reagovat

Skvělá kapitola. :) Doufám, že se brzy k blogování vrátíš... :) U mě na blogu už máš báseň na přání. :D

9 Vera | Web | 27. srpna 2013 v 11:12 | Reagovat

Ahoj :)
Stále neaktivní? :(

Opravdu doufám, že se vrátíš brzy, protože Teritorium mi fakt chybí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama