Keep running

31. března 2013 v 17:44 | Alea |  Já a zase já...
Občas vážně lituju, že jsem se rohodla věnovat orienťáku pořádně... Ne jenom jeden, dva závody ročně, ale se všema těma hovadinama co se tréninků týče (ačkoliv chodím jenom jednou týdně). Předtím to bylo jednodušší. Prostě mi taťka řekl, že za dva týdny jsou závody a jestli si nechci jít zaběhat...
Ale teď? Samé tabulky na internetu, kterých si většinou všimnu na poslední chvíli (nebo když už je pozdě), pořád do mě rejí okolo nějakých soustředění, kam samozřejmě nechci, jelikož většině děcek je tak okolo deseti, jedenácti, dvanácti... V mým věku jsou tam maximálně jeden, dva kluci, které znám jenom od vidění ze závodů a se kterýma jsem se nikdy nebavila...

Tatínek si samozřejmě na poslední chvíli vzpomene, že za týden se konají závody, kam bychom mohli jít... Vážně nádhera, vzhledem k tomu, že uzávěrka už proběhla a mně je blbý pořád do nekonečna psát trenérce (říkejme jí M.) po termínu, zda by se čirou náhodou nešlo přihlásit.
I samotné tréninky jsou takové... zvláštní.



M. má vždy takový ten děsivý úsměv, při kterém mi začne v hlavě poplašně houkat - Ještě máš čas couvnout, ještě máš čas couvnout, ještě máš čas couvnout...
Patrně jsem se upsala ďáblu.

Ale jedo se jí musí nechat... už jí patrně došlo, že pokud na mě bude hodně tlačit, docílí leda toho, že se jí na to vybodnu.
To samé táta. Přijde mi, že je z mého rozhodnutí začít se tomu věnovat pořádně nadšenější jak já. Chodí se mnou běhat. Nutno podotknout, že já jsem opět ten otrávenější člen naší dvojice.
Už ten jeho úsměv, když mi zaťuká na dveře a nakoukne dovnitř... chvíle, kdy se mé vnitřní já zděšeně choulí díky jeho výrazu někde v koutku pokoje...

"Půjdeme si zaběhat?"

No co to jako je?

... fajn. Můžete si oddechnout, vykecala jsem se. Kdo to dočetl až sem, má mé upřímné gratulace, kdo ne, tak... nemá cenu sem pro něj něco psát, protože si to stejně nepřečte.

Cítím se trochu provinile, že poslední dobou na povídky celkem kašlu. Ale nemá cenu pokoušet se něco psát, když to stejně nejde. Ale mám pro vás dobrou zprávu... 11. kapitola Teritoria je jaksi taksi naškrábaná a až ji doupravím, konečně ji po tak dlouhé době zveřejním.


Celkem inspirativní písnička. Poslední dobou mi hraje v uších pořád dokola a dokola, kdykoliv něco píšu, kdykoliv jenom ležím a čučím do stropu... Nejde se toho zbavit. Ale zrovna téhle se možná ani zbavit nechci.

Alea
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angela | E-mail | Web | 31. března 2013 v 20:30 | Reagovat

Je to krásná písnička... :) Já si zase někdy říkám, proč jsem začala s taekwondem. Sice mě to baví, ale ty tréninky jsou čím dál těžší a já čím dál víc vyčerpanější. :D

2 Hejlynka | Web | 31. března 2013 v 20:43 | Reagovat

Obdivuju tě, že se tomu věnuješ...já a běhání...No, řekněme, že to by rozhodně nešlo dohromady, ale o to víc obdivuju lidi, kteří se tomu věnují...:)

3 Zoey | Web | 31. března 2013 v 21:07 | Reagovat

JÁ bych se té písničky taky zbavit nechtěla. Upřímné soustrasti, pokud jsi takhle vyčerpaná :( Nebo spíš rozmrzelá, co?
Já taky běhám, ovšem maratony a tak porůznu delší tratě. A TAKY jsem z toho někdy, jak já osobitě říkám, "namol" :D

4 Paulette | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 16:52 | Reagovat

Úprimne napísané, nezávidím ti túto situáciu. Na tvojom mieste by som si však predovšetkým JA sadla a popremýšľala nad tým, čo je správne a čo, naopak, nie. Ak ťa to nebaví robiť tak aktívne, tak to nerob, inak si to dokonale znechutíš! Ostatní to pochopia a ak nie, tak jednoducho to pochopia neskôr. Musia! Je to TVOJA voľba týkajúca sa TEBA, preto je všetko len a len na TEBE :)

Inak, tá pesnička je.. neexistuje vhodné slovo! ♥ Som strašne rada, že som narazila na niekoho, kto pozná niečo práve od Foo Fighters, pretože takáto hudba pre mňa znamená najviac :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama