Březen 2013

Keep running

31. března 2013 v 17:44 | Alea |  Já a zase já...
Občas vážně lituju, že jsem se rohodla věnovat orienťáku pořádně... Ne jenom jeden, dva závody ročně, ale se všema těma hovadinama co se tréninků týče (ačkoliv chodím jenom jednou týdně). Předtím to bylo jednodušší. Prostě mi taťka řekl, že za dva týdny jsou závody a jestli si nechci jít zaběhat...
Ale teď? Samé tabulky na internetu, kterých si většinou všimnu na poslední chvíli (nebo když už je pozdě), pořád do mě rejí okolo nějakých soustředění, kam samozřejmě nechci, jelikož většině děcek je tak okolo deseti, jedenácti, dvanácti... V mým věku jsou tam maximálně jeden, dva kluci, které znám jenom od vidění ze závodů a se kterýma jsem se nikdy nebavila...

Tatínek si samozřejmě na poslední chvíli vzpomene, že za týden se konají závody, kam bychom mohli jít... Vážně nádhera, vzhledem k tomu, že uzávěrka už proběhla a mně je blbý pořád do nekonečna psát trenérce (říkejme jí M.) po termínu, zda by se čirou náhodou nešlo přihlásit.
I samotné tréninky jsou takové... zvláštní.

Jen a pouze přežít

29. března 2013 v 9:55 | Alea
Raději bez komentáře.
Chcete vědět, co báseň znamená? Jen a pouze brutální upřímnost.







Básnická krize

26. března 2013 v 15:01 | Alea |  Já a zase já...

Ne, nebojte, nehodlám přestat s psaním nebo něco takového a ani nemám spisovatelský blok... Jde o úplně, ale úplně něco jiného :D.
Ráda bych se zúčastnila jisté literární soutěže, kam se má poslat 2 - 5 autorských básní... A já nemám ani sebemenší ponětí o tom, které by byly nejvhodnější, jelikož zkrátka a dobře nedovedu být objektivní.
Prosím vás tedy o jediné... Pokud by vás to příliš neobtěžovalo, byla bych nesmírně vděčná, kdybyste mi napsali vaše neoblíbenější kousky z mé tvorby - chápu, že to nejspíš znamená projet archiv a vše si znovu přečíst, ale i tak bych byla moc ráda za vaší pomoc.
That's all...
Doufám, že se zde najde nějaká dobrá duše, která pomůže zoufalému chudákovi...
Předem díky! :)

Vyvolený

23. března 2013 v 12:26 | Alea
Ha! Překvapení století! Věřte nevěřte, ale ta malá pitomá paměťovka se našla! Je to náhoda jak blázen, že se takový pidiaturní kousíček plastu objevil pod pohovkou zrovna když si tam mamka sedala... Ale nestěžuju si :D.






Odtržení - 1. kapitola

20. března 2013 v 16:17 | Alea |  Odtržení

Áno, nezdá se vám to :). Opravdu jsem dopsala první díl.

Kopretiny

18. března 2013 v 16:31 | Alea
Nevinné a stále křehké
letmý dotek kopretin
zbavující vrahy vin
ty, co lístky trhají

snášejí se v kruzích k zemi
vlastní vírou mrhají
nechápou a nerozumí

Proč si myslíš, že mě znáš?

16. března 2013 v 14:25 | Alea
Tak. Právě jsem absolvovala první letošní závod v orientačním běhu v celé republice a musím říct, že jsem hotová. Nejen že jsem musela být přihlášená někde o dvě kategorie výš, než bych normálně měla, ale ještě k tomu to počasí... Zatracenej sníh. Nejméně třetinu závodu jsem jela po zadku. A navíc jsem se ztratila. A to celkem dost solidně. Nejhorší závod mého života, mám-li být upřímná. Ale co... aspoň jsem to zkusila a je to konečně za mnou :).
A tato báseň... no, původně jsem z ní plánovala vytřískat víc, ale i tak jsem celkem spokojená.


Music Crisis

13. března 2013 v 19:58 | Alea |  Já a zase já...
Chvíli se hrabu v batohu, než z něj po zdlouhavých pěti minutách vyhrabu zamotaná sluchátka a omlácenou MP4. Suchátka zapojím, vrazím do uší a s tichým, spokojeným broukáním vystupuju z autobusu. Klasická cesta domů. Mrknu na displej a zmateně se zamračím. Jedu dolu, nahoru, dolu, nahoru...


What The Hell!?

Avšak poté, co si ten starý krám pořádně prohlédnu, je mi to jasné. Ano, nějakým prapodivným způsobem se mi podařilo ztratit paměťovou kartu. Kolem šest seti písniček v hajzlu. Nádhera, opravdu nádhera. A co je ještě lepší? Že vůbec, ale vůbec nic nemám zálohované. Což znamená, že si musím všechny ty písničky stahovat znova. Yeah, proč ne, že ano...?
Nasrat. Nasrat a rozmazat, vážení.

Takže sečteno a potrženo - jediné, co mi zbylo, jsou písničky, které jsem měla uložené rovnou v MP4 a ne na té paměťovce, což je, mám-li být upřímná, nic moc. Takže jsem celou dobu zuřivě klusala domů a přehrávala dokola a dokola 30 seconds to mars, The Kooks, Nickelback a Nightwish (enko, enko, samý enko. Tolik písniček od N mi zůstalo a zrovna komplet diskografie Nirvany se mi smaže, že ano). Protože tohle je jediná poslouchatelná muzika, co mi zbyla.

Takže, co z toho plyne? :D
Vzhledem k tomu, že můj playlist byl drsně promazán, hodlám začít s čistým štítem. Samozřejmě, hodlám si stáhnout většinu písniček znovu, ale i tak vás na kolenou prosím o nějaké tipy na dobrou hudbu.
Protože momentálně trpím rockovým absťákem.
Ale má to však alespoň jedno pozitivum - odteď si budu vždy vše zálohovat...

11. kapitola - Blízký, avšak vzdálený I

10. března 2013 v 12:08 | Alea |  Teritorium


Nečekané, ale je to tady :). Jedenáctá kapitola. Kratší než obvykle a taková jaksi o ničem, ale já osobně jsem ráda alespoň za to :D. Snad jste za ten měsíc nezapomněli, o co vlastně v povídce jde...

Musím

8. března 2013 v 8:01 | Alea |  Drabble

S lehce přimhouřenýma očima by se tohle drabble dalo brát jak vysvětlení. Vysvětlení, proč můj černý blok s básničkami leží zahrabaný v tom bordelu na mém psacím stole. Proč jsem za celé jarní prázdniny napsala k Teritoriu jenom jeden jedinej mizernej odstavec a to ještě takovým stylem, že mě vyloženě bolí oči, když si to po sobě čtu. Děs, děs a hrůza.
No... tak snad se to zlepší :).

Nikdy si neuměl lhát

5. března 2013 v 17:45 | Alea
Moc se omlouvám, že jsem v poslední době zanedbávala všechny vaše blogy. Jsem ráda, že stíhám ten svůj, natož abych pravidelně navštěvovala i ostatní a pravidelně komentovala. Snad vám bude stačit slib, že se vaše milá Alea polepší a najde si čas na všechny ty nové kapitoly, co jí unikly :).