Únor 2013

Tato pravda

28. února 2013 v 14:30 | Alea
Jsem nervózní. Šíleně nervózní. Dneska hraju na kytaru na jedné vernisáži skladbu, která mi zrovna moc nejde (zatracenej Bach), co se školy týče, žádné zázraky to také nejsou a orienťák? Škoda mluvit. Jsem zkrátka pako, co na to říct?
Teritorium na mrtvém bodě, Odtržení v mínusu... No, snad se to zlepší :).


Řekni moje jméno

25. února 2013 v 19:14 | Alea
Sedla jsem si na postel s učebnicí se záměřem naučit se tu zatracenou němčinu a víte co? samozřejmě že jsem sáhla po bloku a nejméně hodinu do něj bez přestání něco čmárala. Typické. Vždy, když ji nepotřebuju, najednou dostanu chuť psát a když by se docela i hodila, zmizí kamsi ne ztracena. Hezké, že?
Hádám, že to všichni moc dobře znáte...



Hlas hluchého telefonu

23. února 2013 v 11:12 | Alea
Nějak ta básničky začínám zkracovat :). Poněkud zvláštní, jenorázová patlanina, kterou jsem jen tak načmárala cestou ze školy, ale mě se celkem líbí...






Odtržení - prolog

19. února 2013 v 16:03 | Alea |  Odtržení


Ha, tak se mi to přece jen povedlo :). Moc sem to po sobě nečetla, takže pokud objevíte nějakou chybku, s chutí do mě!
Na první kapitolu si nejspíš ještě hodně dlouho počkáte, ale aspoň něco... :)

Odtržení - anotace

16. února 2013 v 11:50 | Alea |  Odtržení
Hmmm... z původně stručného obsahu se mi vyklubal částečný úvod :D. Ale nevadí. Chci vám sem šoupnout alespoň anotaci, ovšems varování, že první kapitola není ani z poloviny hotová a bude mi nejspíš ještě chvilku trvat, než se dokopu k tomu, abych ji dopsala. Chudák Teritorium tím bude asi trpět.
Odtržení bude mít maximálně tak okolo deseti kapitol, pokračování dělat nehodlám, takže by to (snad) mohla být spíš taková kratší záležitost, ale znám se, takže doufám, že se k tomu nějak dokopu :).

Nikdy více

12. února 2013 v 15:21 | Alea
Doma je hotový blázince. Ségra se připravuje na přijímačky na střední a občas mi přijde, že rodiče jsou z toh ovíc vystresovaní jak ona. Díkybohu, že já už si s tím starosti dělat nemusím, nedovedu si představit, že bych teď musela řešit něco takového. Zlatej osmiletej gympl :).



10. kapitola - Vždyť já ji miloval

10. února 2013 v 11:06 | Alea |  Teritorium


Já vám to říkala... Teritorium tu bude nejspíš čím dál tím častěji :). Užijte si čtení...

Povídky aneb co vás čeká a nemine

7. února 2013 v 19:31 | Alea |  Blog
Slíbila jsem vám informační článek o povídkách... tady ho máte.


Fajn, začneme Teritoriem :).
Poslední dobou jsem se do této povídky nějak zažrala. Mám dostatek nápadů, chuti k psaní, inspirace... nezvyklé, ale je to tak. Ráda bych ji dokončila do konce školního roku, což se mi nezdá jako nereálné přání, i když jsem ani ne v polovině odhadované délky (ano, já vím, zvláštní, a i když vás nejspíš zklamu, musím vám prozradit jedno - únos Olivie není jediná a hlavní zápletka, protože... Fajn, už mlčim. Přece nebudu spoilerovat vlastní povídku :D).
I když nejsem vyloženě fanda vlkodlaků, námět se mi líbí, tečka. Takže nejspíš ubydou básně, kterých poslední dobou píšu čím dál tím míň (a štve mě to, věřte mi), a budu přidávat více kapitol Teritoria (snad). Doufám, že vás tato zpráva moc nezklamala :D.

Donuť smrt padnout - Epilog

7. února 2013 v 16:51 | Alea |  Donuť smrt padnout...


Wohow... Yes :D. Ano, vážení, je to tady. Epilog a tím pádem konec Donuť smrt padnout. Zrovna dvakrát jsem to po sobě nečetla, takže prosím buďte ohleduplní a na případné chyby a překlepy mě prosím upozorněte :).
Dnes nebo zítra jseště zveřejním takové info o všech povídkách, které mám na blogu, v hlavě nebo počítači. Jenom abychom věděli, jako na tom jsme, že ano.
Je zvláštní, jak se za tu dobu, co píšu Donuť smrt padnout změnil můj styl psaní. A to to není zase tak dávno... No co, konec žvanění. Užijte si poslední kapitolu!


9. kapitola - Zatracení Východní

5. února 2013 v 12:06 | Alea |  Teritorium


Nemocná. Ano, zase. Pomalu mě to začíná štvát, to jako odteď budu každý druhý týden ležet v posteli nebo co? No, to je jedno... Hlavní je, že mám konečně zase alespoň trochu času na psaní, jelikož za ty promarněné hodiny, co ležím na gauči zachumlaná do peřin, ta inspirace musí přijít, i kdyby nechtěla.
Devátá kapitola. Tentokrát se hodlám zase trochu poňoumat v Davidovi...

Slzy, které spadnout nechtěly

3. února 2013 v 11:25 | Alea
Že by to bylo zrovna nějaké veledílo, to zase ne, ale jsem relativně spokojená :). Původně měla být báseň na trochu jiné témě, ale nakonec to dopadlo jak to dopadlo a výsledek uvidíte sami...