8. kapitola - Vím, jak chutná bezmoc II

25. ledna 2013 v 14:38 | Alea |  Teritorium




Běžela klidným, neúnavným tempem. Světle šedou tlamu měla lehce pootevřenou, přičemž z ní čouhal světle růžový vyplazený jazyk a stoupal tenký pramínek bílého kouřr. Dýchala pravidelně a vyrovnaně, kromě obvyklých zvuků lesa se jí rozléhalo v uších pouze duté bušení srdce, které ji téměř ohlušovalo a zarývalo se jí až do morku kostí. Do všech končetin se jí vlévala krev a zahřívala je, ve stereotypním rytmu proudila celým jejím tělem a dodávala jí novou a novou sílu.

Rick se rozhodl hledat Ally, Dee měla s Olivií zůstat na základně a hlídat ji do té doby, než se vrátí Jason, a Nick šel někam za Západními, aby jim oznámil tu radostnou novinku. Původně to měl jít Scraperovi vysvětlit Collin, ale proti tomu se Shannon dost ostře ohradila. Bylo jí jasné, že by to nedopadlo dobře.

Ten zrzavej idiot by si určitě nenechal ujít šanci pořádně do Davida rýpnout, začal by ho provokovat a ona si nebyla zrovna dvakrát jistá, že je Scraper právě se stavu, kdy by se dokázal v pohodě ovládnout a poslat Collina do háje bez toho, aby mu jednu vrazil. Provokování, to šlo tomu zrzavýmu blbečkovi fakt skvěle, jenom občas neuměl odhadnou hranici, kdy už zacházel trochu daleko a přeháněl to. A poslední, co jim teď chybělo, byl polomrtvý a zmlácený člen smečky. I kdyby to byl zrovna Collin.

Chudák Scraper. Neuměla si představit, jaké to pro něj musí být, jak se musí cítit. Ona sama by něco takového nejspíš neunesla, ani se nedivila, že ráno tak vylítl.
Jak se asi zachovají ostatní Západní? Budou chtít Olivii zpět i za takovou cenu? Nebo odmítnou odejít a raději souhlasí s tím, že sestru jejich vůdce... zabijí?
Otřásla se.
I to samotné slovo jí nešlo na jazyk. Nemohla pochopit, jak Nick může něco takového vůbec vypustit z pusy, natož aby své slovo dodržel. Únos je jedna věc, vražda druhá. Kdyby byla alespoň Scraperová plnohodnotný vlkodlak a člen smečky, ale ona je to pouze čtrnáctiletá, skoro patnáctiletá holka, která o vlčích záležitostech neví vůbec nic,

Nechápala to. Kdyby s něčím takovým přišel jenom Collin, tak by to jakž takž dávalo smysl, ten měl odjakživa v hlavě tak trochu bordel, ale že se k nim přidá i většina ostatních... To opravdu nepředpokládala.
Kdyby to alespoň nebylo proti pravidlům. I když je Scraperová, stále je nevinná. Netýká se jí to. A jakési nepsané vlkodlačí zákony zakazují zatahování smrtelníků do záležitostí smečky.

Je hodně věcí, které sice nikdo nahlas neřekl, ale jaksi podvědomě se dodržují. Vlkodlačí etiketa, morálka, která nedovolí nikomu zajít příliš daleko.
Západní by měli plné právo zaútočit. Uvěznění Olivie, nevinného člověka, je přímo do očí bijící nespravedlnost. Shannon si byla jistá, že kdyby se nebáli o život sestry jejich vůdce, už dávno by je napadli. Ale Scraper jim to nedovolí. Na to má o svou sestřičku příliš velký strach a stále tu visí ta možnost, že by při nečekaném útoku na základnu Východních mohla přijít o život - přeci jenom nevědí, kam ji ukryli.

Měkké tlapy se odrážely od země pokryté pokrývkou suchého a zkrouceného listí, skákala lehce a téměř bez námahy, jako by jí vytrvalý běh vrátil všechnu sílu. Jako by mohla před vším utéct.
Bláznovská myšlenka, dětsky naivní, ale Shannon jakýmsi zvláštním způsobem uklidňovala.

Zpomalila. Nohy před sebe pokládala čím dál tím pomaleji, až téměř zastavila. Napjala svaly a obezřetně se rozhlížela, bouřkově šedýma očima prozkoumávala okolí, hustý, temný les, znemožňující jí spatřit cokoliv jiného, než jehličím obsypané větve.
Blížila se k Území nikoho, tenkému pruhu oddělujícího teritorium Západních a Východních. Zavětřila, nasála do rozšířených nozder vzduch plný vůně jehličí, tlejícího listí a blížící se zimy. Nic neobvyklého.

Opatrně udělala jeden krok vpřed. Zkroucená torza listů pod její vahou vztekle zapraskala, ale jinak se lesem rozléhal pouze její vyrovnaný dech. Těkala očima ze strany na stranu, opatrně postupovala vpřed, jako by čekala, že na ni zpoza nejbližšího stromu někdo zaútočí.
Pokládala jednu tlapu před druhou. Blížila se k vysoké hradbě stromů značící konec území Východních. Vzrostlé duby přerušované nejrůznějšími jehličnany dávaly jasně najevo, kam až sahá jejich teritorium a kde by měla její cesta správně skončit..

Znovu lehce zavětřila a ohlédla se. Nechodila sem ráda. Chyběl jí ten důvěrně známy pocit bezpečí, který měla na svém území, jistota, že se sem nikdo ze Západních neodváží, že je hustý porost smrků zarazí a nedovolí jim vstoupit.
Celkem se bála. Ačkoliv by na ni jako na vlkodlaka-dívku správně neměl nikdo zaútočit jako první, pokud k tomu neměl opravdu vážný důvod, teď, po únosu Olivie, si tak jistá nebyla. Ačkoliv zde téměř nikdy nepotkala nikoho ze Západních, stejně jí toto místo nahánělo husí kůži.


Když se dostala na úroveň hranice, zastavila. Nikde nic.
K jejím nozdrám stále doléhala ta známá vůně lesa, nic obvyklého neslyšela a ani neviděla. Spokojeně zakňučela. Zdá se, že tu nikdo není.
Už už se chystala obrátit, když se změnil směr větru a do nosu jí přímo praštil zemitý pach mísící se s nasládlou vůní rozkládajícího se listí. Ztuhla. Provazce svalů pod světle šedou srstí se napjaly, nahrbila se a po celém těle se jí zježily chlupy. Ohrnula pysky přes světle růžovou dáseň v tichém zavrčení, krátce začichala a přimhouřila oči.
Kdo to sakra...?

Opatrně udělala krok vpřed. Snažila se na zem nedopadat celou svou vahou, aby ji případné praskání větviček nemohlo prozradit, a pomalu pokládala jednu tlapu před druhou.
Zdálo se jí to nebo les opravdu ustupuje?

Zpoza vysokých stromů se k jejím tlapám plazily zbytky slunečního světla, tmavě zlaté paprsky zapadajícího slunce. Potichu se plížila dál, přikrčená k zemi se snažila rozeznat pach návštěvníka... ale marně. Byla si na sto procent jistá, že je to vlkodlak, a jeho vůně jí byla bolestně povědomá... jen si tak vzpomenout odkud ji zná.

Před ní se vynořila mýtinka. Shannon si stoupla za nejbližší strom a opatrně zpoza něj vykoukla. Neznámý pach sílil. Překvapeně ztuhla, když zpozorovala, že na konci paloučku, těsně nad prudkým kamenným srázem s krásným výhledem na základnu Východních, stál vysoký tmavovlasý kluk. Sjela pohledem vytáhlou postavu Davida Scrapera a znepokojeně vytřeštila oči.
Sakra, to je vážně ten poslední, na koho bych momentálně chtěla narazit.

Tichounce zakňučela. Přikrčila se k zemi, přitiskla čumák těsně nad chladnou hlínu a opatrně ustupovala dozadu. Zastavila se až za dalším stromem, na který se přitiskla a obezřetně sledovala vůdce Západních, jak s rukama vraženýma v kapsách pozoruje západ slunce.

Nehýbal se, prostě jen stál, zíral před sebe, a nechal chladný vítr, ať si pohrává s jeho tmavými vlasy. Shannon se v duchu soucitně ušklíbla, když si uvědomila, že třpytící se kapička na jeho tváři bude s největší pravděpodobností slza. Je to nehoráznej debil, to jo, a občas by mu nejraději zakroutila krkem, ale tohle si stejně nezaslouží.
Chystala se znovu ustoupit o kus dozadu, když jí zarazil jeho unavený hlas.

"Krytí ti jde fakt dost blbě, Deanová. Jsi vážně strašně nenápadná."
Zarazila se, v duchu zanadávala a poslala toho namyšlenýho idiota do horoucích pekel. No, nejspíš už asi nemá cenu se dál schovávat.
Došla až na okraj lesa, kde se proměnila, zvedla ze země a oprášila si zašpiněné oblečení. Pak si odhrnula dlouhé hnědé vlasy z obličeje a upřela na Scrapera podrážděný pohled.
"To jsem ráda, že tě vidím," povzdechla si ironicky a založila ruce na prsou. Kromě tenkého tílka, džínsů a bot na sobě nic neměla. Normálně by jí to nevadilo, ale přeci jenom, smrákalo se a byla čím dál tím větší zima.
"Nápodobně," odvětil kysele. Stále k ní stál zády.
Shannon se nejistě skousla ret a udělala několik opatrných kroků kupředu. Paže měla stále složené na hrudi, ramena nahrbená a klepala se zimou. Nervózně si odkašlala a váhavě se na Scrapera obrátila.
"Už... už za tebou byl Nick?" zeptala se, bedlivě sledující jeho reakci. Otočil se. Na tváři měl nicneříkající výraz, ruce zastrčené v kapsách a modré oči lehce přimhouřené.
"Jo," řekl tvrdě. "Byl tak laskavej a stavil se tu za mnou."
Shannon krátce kývla a sklopila pohled.
"Je mi to líto. Já," krátce zaváhala a ztěžka polkla. "vážně jsem nechtěla, aby to dopadlo takhle. Nechtěla jsem, aby si ji tam nechali."

Věnoval ji pátravý pohled. Cítila se blbě. Strašně blbě. Unesou mu sestru a ona chce, aby se s ní normálně bavil. I když... stojí tu už dobrých pár minut a ještě se nepohádali. Rekord.
"Víš, co je zvláštní?" uchechtl se hořce a znovu se obrátil na zapadající slunce. "Že já ti to možná i věřím."

Překvapeně zamrkala, ale pak se pobaveně zamračila. Nádherný kompliment, Scrapere, vážně krása. Pomalu popošla vpřed, takže teď stála skoro vedle něj, a zadívala se dolů.
Byl to nádherný výhled. Tiše pozorovala louky a pole východně od Lethal Valley zbarvené lehce dozlatova a dočervena, jak na ně dopadaly poslední z dnešních slunečních paprsků. Lehce zvrásněná krajina pokrytá trávou, suchým listím a občasnými zčásti opadanými stromy. Kdesi v koutku lesa se pak krčila základna Východních, z jejího komína stoupal tenký proužek šedivého dýmu a ztrácel se v postupně tmavnoucí obloze.

"Krása, co?" poznamenal Scraper zamyšleně, aniž by jí věnoval jediný pohled. Shannon se na něj překvapeně obrátila.
"Jo, to jo," zašeptala a nechápavě pokrčila obočí. Nevypadal, že by se chystal říct ještě něco dalšího, takže se znovu otočila a zatřásla hlavou. Zvláštní člověk.
"Chodíš sem často?" zeptala se ho po chvíli a zastrčila si pramínek vlasů za ucho. Přikývl.
"Každý den," odvětil. Shannon překvapeně vykulila oči a zadívala se na jeho zasmušilou tvář.
"Cože? Každej den?" zamrkala a povytáhla obočí. Většina vlkodlaků se Území nikoho vyhýbá jak jen to jde, a on si sem chodí na večerní procházky? "A proč, proboha?"
Neurčitě pokrčil rameny.

Nechápavě zavrtěla hlavou a povzdechla si. Sklopila oči na špičky svých bot a lehce kopla do několika listů valící se před ní, takže vzlétly do vzduchu a snesly se o kus dál, těsně před strmý kamenný sráz.
Měla bych jít? Nebo tu zůstat se Scraperem?
Nejistě si skousla ret a střelila pohledem po zamyšleném Davidovi. Nevypadal ani vztekle či rozzuřeně jako ráno ve škole, naopak, zdál se klidný a vyrovnaný. Povzdechla si. Kdo se v něm má sakra vyznat.

"Přestaň už s tím, proboha," zasténal po chvíli a zoufale zaklonil hlavu. Nechápavě se zašklebila.
"S čím zas?" povytáhla vyzývavě obočí a upřeně se mu zahleděla do očí. Uhnul pohledem.
"Můžeš na mě prosím tě přestat kulit ty svoje obrovský soucitný oči?" zamručel. Překvapeně zamrkala. "Nepotřebuju lítost, Deanová, a už vůbec ne od tebe."
Zamračila se.
"Koukám se úplně normálně."
"Ne, nekoukáš."
"Ale jo, koukám," odsekla zostra.
David k jejímu překvapení zmlkl a odvrátil se od ní. Pohledem opět zakotvil na ostrých štítech hor tyčících se nad Východní základnou.
Stíny zapadajícího slunce mu na tváři kreslily měkké a zranitelné rysy. V očích se mu odrážel rudo-zlatý kotouč a dával tak průchod bolesti, která mu v nich zakotvila. Soucitně si skousla re

"Děláš to zase," zamračil se a povzdechl si. Shannon protočila oči v sloup.
"Ne, nedělám."
"Ale děláš," trval si na svém vztekle. Podrážděně zatnula zuby, a pak si připlácla obě dlaně na oči.
"Fajn, teď už nekoukám vůbec, spokojenej? Už má dušička pokoje?" vyštěkla naštvaně a zamračila se.
Slyšela, jak se krátce a přidušeně uchechtl.
Nic neříkal, což jí znervózňovalo ještě víc, než kdyby do ní ryl svými obvyklými jedovatými poznámkami. Nejistě se ošila, a pak stáhla ruce ze svých očí. Scraper stál těsně vedle ní a pobaveně se zubil. Shannon vyjekla a couvla o pár kroků dál.
"Fuj," oddechla si a protočila oči v sloup. "Ty se prostě nemůžeš pohybovat jako normální člověk, se vším tím šustěním, praskáním větví a podobně, co?" zamračila se. Scraper se pouze nevinně uculil a pak zavrtěl hlavou.
"Ne."

Povzdechla si a podrážděně svraštila obočí, což Scrapera ještě víc pobavilo. Zaškaredila se a odolávala pokušení vypláznout na něj jazyk jako osmiletý fracek. Na jednu stranu jí děsně štval, ale na druhou stranu byla ráda, že je už relativně v pohodě. A jako debil se vlastně chová pořád, takže by jí to nemělo nijak zvlášť rozrušovat.

"Čí to byl vlastně nápad?" zeptal se po chvíli, na tváři už tu známou, zamyšlenou pózu, a provrtával Shannon pohledem.
"Co myslíš?" zeptala se nechápavě.
"No to s tou Olivií - že si ji necháte u sebe a nás tak vykopete pryč," na chvíli se odmlčel, ale pak se hořce ušklíbl a zadíval se Shannon upřeně do očí.. "Nicka? Ricky? Collina? Ne, toho určitě ne, na to je moc blbej. Nebo za to může Brokerová?"
"Ally do toho prosím tě netahej," vyjela na něj a zamračila se. Tázavě povytáhl obočí.
"Proč? Trefil jsem se?"
"Ne, ty idiote," odsekla podrážděně. "Ally byla náhodou proti uvěznění Olivie, abys věděl."
Překvapeně zamrkal, ale pak se uchechtl a zavrtěl hlavou.
"Zvláštní představa. Brokerová na mojí straně... Skoro stejně divný, jako že ses na stranu Západních přidala ty.

"Není to žádná Východní nebo Západní strana," namítla rozhořčeně a zamračila se. "Chápu, že tě to zjištění nejspíš dost šokuje, ale ne všechno se točí kolem tebe, víš?"
Zalapal po dechu a s rádoby bolestným výrazem se teatrálně chytl za srdce.
"Tak teď si mě ranila, Deanová," podotkl sarkasticky. "Nevím, jak s tímhle zjištěním můžu žít!"
Přimhouřila oči a probodla ho pohledem.
"Kdybych tě doopravdy ranila, tak bys ječel jinak," odsekla naštvaně a Scraper se pobaveně zazubil.
"Chceš se prát, Deanová?" zakřenil se. Shannon prudce zavrtěla hlavou a pohrdavě se ušklíbla.
"S tebou? Prosím tě, za to mi nestojíš." A taky bys mě nejspíš během minuty nebo dvou položil na lopatky, ale to zrovna vědět nemusíš, že?

"Bojíš se?" zahleděl se jí upřeně do očí, na tváři kamenný a ledový výraz, a povytáhl obočí. Zastrčil ruce do kapes, udělal několik kroků dopředu, přičemž Shannon obezřetně couvla. Znovu přistoupil, na Shannonin vkus až příliš blízko, a stále ji provrtával pohledem. Ztěžka polkla.
Jo.
"Ne." řekla rádoby sebejistě, ale vnitřnosti se jí uvnitř nervozitou kroutily. Panebože, ať s nechce prát, ať si dělá jenom prdel, ať se nechce prát, ať si dělá prdel...
K její velké úlevě se poze zakřenil, couvl o kus zpátky a zatřásl hlavou.

"Jsi mizerná lhářka, Deanová," poznamenal z úšklebkem. Přimhouřila oči a zamračila se.
"Debile," utrousila bez zájmu. Uchechtl se.
"Ne vážně," pokračoval. "Lhát ti nejde, krytí taky nic moc... umíš ty vůbec něco?" zavrtěl blahosklonně hlavou a naoko soucitně se pousmál. Shannon tiše zavrčela, přičemž David se pobaveně zazubil, a přimhouřila oči.
"Jsem asi tak špatná lhářka, jako ty seš mizernej vůdce." zasyčela rozzuřeně. "A bratr," dodala vztekle.
Scraperovi se v očích nebezpečně zablýsklo, zatnul čelist a zamračil se. Shannon se zhluboka nadechla. Vypadal celkem děsivě.
Do prdele Shannon, ty už taky nevíš, kdy držet klapačku.

"Od tebe to sedí," zamračil se a přimhouřil oči. "Lhát neumíš, krytí ti taky moc nejde a co jsem slyšel, ani boj na blízko není zrovna tvoje specialita. Alespoň že zdrhat umíš dobře, že ano? Když už nic jiného, tak alespoň utíct můžeš, viď, a nechat ty svoje zablešený kamarádíčky, ať udělaj všechno špinavou práci za tebe, že?" odmlčel se a pevně semkl rty. Shannon uhnula pohledem a raději nic neříkala. Ačkoliv by mu nejraději jednu vlepila, nechtěla riskovat, že jí to oplatí. Zákony nezákony, přeci jenom je na Území nikoho.

"A ještě něco," pokračoval Scraper. "Jestli si myslíš, že já jsem špatnej vůdce, tak se nejdřív koukni na tu svoji Ally. Zavře malou lidskou holku a chce za ni výkupný, to je vážně ukázková alfa vlčice."
"Ally do toho laskavě netahej, jasný?" vypěnila Shannon a rozhořčeně zatnula ruce v pěst. Nejspíš ho svým výbuchem poněkud překvapila, jelikož zaraženě sklapnul a povytáhl obočí.

"Můžeš být rád, že je vůdcem zrovna ona, jelikož se skoro jako jediná celou dobu zastávala tý tvý sestřičky a nebýt jí, raději ani nehádám, co by s ní bylo. Měl bys jí být vděčnej a ne se do ní takhle navážet. Nadávej si na koho chceš, ale Ally z toho vynechej, jasný?" ke konci už téměř křičela, upírala na Scrapera opovržlivý pohled a téměř se klepala vzteky.

"Vděčnej?" uchechtl se. "Za co? Že mi unesla sestru? Nebo že ji pak možná ona, ty nebo někdo jinej z tý vaší povedený smečky zabije?"
Zavrtěla hlavou. Přistoupila těsně k němu a upřeně se mu zadívala do očí.
"Vážně si myslíš, že by byla schopná něco takového udělat?" hořce se ušklíbla a dál ho propalovala pohledem. Viditelně znejistěl. "Vážně si myslíš, že bych něco takového byla schopná udělat JÁ?"

Neodpověděl. Pouze tam stál s nicneříkajícím výrazem a opětoval její upřený pohled. Bylo jí to poněkud nepříjemné, jelikož musela stát s hlavou téměř zakloněnou, jak byl oproti ní vysoký.

"Vážně si to myslíš?" zašeptala znovu a otřásla se, jelikož se zvedl vítr a pohladil ji po odhalených pažích. David zaváhal.
"Ne," zavrtěl hlavou a jemně se pousmál. "Nemyslím si, že bys toho byla schopná."
Přikývla.
"Tak vidíš."
"Ale tady nejde jen o tebe, Shannon," oslovil ji tiše, se špatně skrytou bolestí v hlase a smutkem v očích. Překvapeně nad tím oslovení zamrkala. Při pohledu na jeho tvář se v ní znovu zdvihla vlna soucitu.
"Tady jde o celou smečku. Je sice hezký, že bys ji zrovna ty nebo Ally nezabila, ale ostatní se na to můžou dívat jinak."

Mlčela a sklopila hlavu, nejistě si skousla ret. Věděla, že má pravdu. Povzdechl si. Sledovala, jak zvedl jednu ruku, skoro jako by se chtěl dotknout její paže, ale pak si to evidentně rozmyslel a spustil ji zpět. Zavrtěl hlavou.
"A navíc," dodal po chvíli a ušklíbl se na Shannon, která vzhlédla a tázavě pozdvihla obočí. "takový mizerný bojovník jako ty by Olivii moc nepomohl. Spíš naopak."
"Idiote," zamručela podrážděně, přičemž se snažila skrýt úsměv, který se jí z nepochopitelného důvodu vloudil na tvář. "Ty seš vážně debil, Scrapere, víš to?"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vera | Web | 26. ledna 2013 v 18:26 | Reagovat

Nevím, jak bych se na Davidově místě chovala já, kdyby mi unesli moji sestru. (Možná, kdybych se chtěla chovat opravdu jako hajzl, bych zajala Shannon a vyměnila bych ji za Olivii :D, ale tohle je až moc podlej plán)
Jen mě trošku mrzí, že David za to všechno připisuje vinu Ally, která za to vlastně vůbec nemůže...ale nedivím se mu.
Tahle kapitola se mi moc líbila! Těším se, co se stane dál!! :D

2 Aiko~~chan | Web | 27. ledna 2013 v 12:29 | Reagovat

pěkný blog...

3 Knihofil18 | 30. ledna 2013 v 12:06 | Reagovat

:D Ten ich rozhovor bol epický! :D Rýchlo ďalšiu kapitolu, ja to nevydržím...

4 Natali | Web | 1. února 2013 v 22:05 | Reagovat

Ten rozhovor je naprosto úžasný! :D Nádherně jsi popsala všechny ty reakce, atmosféru, tu jiskru, co mezi těma dvěma určitě existuje. Jsi v tomhle popisování vážně mistr. ;)
Prostě úplně jsem si to představovala jako nějaké scény z filmu, když jsem to četla. Už se moc těším na pokračování. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama