8. kapitola - Vím, jak chutná bezmoc I

23. ledna 2013 v 21:20 | Alea |  Teritorium


Osmý díl hotov :). Někdy zítra nebo pozítří dodělám druhou část a hodím jí sem. Původně jsem to všechno chtěla hodit do jednoho článku, ale to by bylo zkrátka moc...


Ally tiše seděla na okraji malého jezírka a pozorovala hejna ryb proplouvající těsně pod jeho modrošedou lesknoucí se hladinou. Proplétaly se mezi zelenými rostlinami a řasami, jejich stříbřité šupiny odrážely světlo a v tlumených slunečních paprscích, které se k nim probojovaly skrz vysoké tmavé stromy tyčící všude kolem v nepravidelném kruhu, se jemně leskly.

Natáhla ruku pro kamínek ležící vedle ní, sevřela ho pevně v dlani a pak s ním vší silou mrskla proti hladké hladině. Ta ho pohltila a skropila vše v okruhu dvou metrů ostrou sprškou ledové vody. Rybí rodinky se nejspíš poněkud polekaly, jelikož nechaly řasy řasami, zmateně se rozprchly na všechny strany a schovaly se tak před nečekaným narušitelem. Ještě chvíli poté se na hladině objevovaly pravidelné kruhy, lehce se vlnící na lesklém vodním povrchu a rozšiřující se směrem ke břehu, které však postupně slábly a slábly, až se zcela vytratily.
Ally si povzdechla. Pokrčila před sebou nohy, opřela o ně bradu a zahleděla se na rybky, které pomalu sbíraly odvahu k návratu do středu jezírka, kam kamínek před chvílí dopadl.

Slunce nad její hlavou se už pomalu chýlilo k vysokým strmým hřbetům hor a vzrostlé stromy, které ji ze všech stran obklopovaly, tak házely podlouhlé černé stíny plazící se po mrazem spálené trávě a drobných keřících, vyrůstajících sem tam ze země jako drobné zelené ostrůvky uprostřed krajiny neúspěchu. Ally zaklonila hlavu a snažila se přes rozložité špičky smrků zahlédnout alespoň kousek oblohy.

Mohlo být tak po čtvrté. Schůze podle jejího odhadu trvala nanejvýš hodinu a ačkoliv v Collinovy a Nickovy organizátorské schopnosti příliš nevěřila, shánění všech členů smečky pro ně neměl být nějaký zásadní problém, obzvlášť pokud jim pomohl Ricky nebo Shannon.
Mělo by být už dávno po všem, pomyslela si zatrpkle. Tak kde Ricky ksakru je...?

Povzdechla si.
Jak se na to dívala s odstupem, trochu litovala, že se nechala strhnout a vykašlala se na nějaké přiblblé hlasování. Přeci jenom - byla vůdce smečky a pokud něco tvrdí ona, má to poněkud vyšší váhu než slova Nicka nebo dokonce Collina. Měla by o dost větší šanci přemluvit členy smečky, aby pustili Olivii domů a na celou tuhle aféru zapomněli. O dost větší než její přátelé. Věřila jim, to ano, ale Nick byl dost výrazná a přesvědčivá osobnost, když něco chtěl, uměl si jít dost tvrdě za svým - ačkoliv to samé by se dalo tvrdit i o Shannon. I tato malá brunetka uměla tasit drápky, když šlo do tuhého...

Ally si povzdechla a nervózně skousla ret. Kdyby tam byla ona, snáz by je všechny přesvědčila. Nerada využívala svého vlivu, ale když musela, uměla svou pozici vůdce smečky patřičně využít. Nebyl by pro ni velký problém ovlivnit zbytek. A Nick... i když se jí tam před základnou otevřeně postavil, něco jiného je napadnout vůdce smečky v přítomnosti několika málo lidí a něco jiného je postavit se jí před celou smečkou. Netroufl by si. Ale takhle... neodvažovala se tipovat, jak celá porada dopadla.

Shannon... ta bude tu malou brunetku určitě obhajovat ze všech sil, tím si byla jistá. Ale Ricky... u toho si tak jistá nebyla. Nebýt jí, nejspíš by se přidal na stranu Nicka a Collina. Viděla mu to na očích. Tu nerozhodnost, nejistotu, zda Ally jedná správně. Byl loajální a stál při ní, to ano, ale stejně byl, co se jejího rozhodnutí týče, poněkud skeptický.

Jako člověk se chovala správně. Ale jako vůdce smečky, někdo, kdo má především hledět právě na její blaho a zájmy, měla kašlat na nějakou lidskost nebo morální zásady. Tady šlo o rozšíření teritoria, znovuzískání jejich území, která jim právem náležela, na které měli už po staletí nárok. Olivia by k tomu byla dokonalý prostředník... Ale Ally zkrátka nemohla.

Vlastně ani nevěděla, proč se jí tak zastává. Dávalo by smysl nechat si ji jako rukojmí a donutit Západní, aby opustili Lethal Valley. Ale nešlo to... Ty její oči, které na ně vyděšeně upírala, když se s Nickem chladnokrevně dohadovala o jejím osudu...
Prudce zatřásla hlavou. Prostě je mi jí líto, no. Přitáhla si kolena blíže k tělu, hlavu na nich nechala stále opřenou a zatímco jednou rukou objala své nohy, druhou si položila pod bradu.

Neměla by za sebe nechat mluvit soucit. Lítost. Neměla by se chovat tak ochranitelsky - nemá s tou malou brunetkou nic společného, leda tak podrážděnost vůči Collinovi, ale to má hodně lidí, takže by se Olivia neměla cítit nijak výjimečně. Neměla by se tak starat o její bezpečí.

Nechápala sebe samu. Kdyby takhle jednala Shannon... to by možná dávalo smysl. Ta byla vždy tak trochu měkká a přehnaně soucitná. Ale ona? Jak Východní, tak Západní ji znali jako neohroženou, bojovnou, možná trochu horkokrevnou, ale za každou cenu hledící pouze na blaho své smečky. Ale tohle... to vážně nebyl její styl.
Povzdechla si. Čert to vem.

Ruce položila za sebe - na tvrdou, chladnou zem. Suchá hlína s minimem trávy byla od mrazu celá popraskaná a hrubá, tvrdé, suché kousky ji píchaly do prstů. Opřela se o dlaněmi a zaklonila hlavu. Zavřela oči a mírně se oklepala, když jí vlasy zašimraly na odhaleném krku. Ačkoliv byla poměrně zima, Ally měla na sobě pouze džíny, triko a mikinu. Ale co. Její tělo bylo na kruté mrazy dobře vybaveno.

Zhluboka se nadechla. Kromě dřevité vůně lesa k jejímu nosu lehký vítr donesl ještě něco jiného než pach jehličí a hnijícího listí. Lehce kořeněnou vůni, která jí pošimrala pod nosem a pak se spolu s chladným závanem vzduchu nesla dál.
Povzdechla si.
Konečně...

"Ahoj, Ricky..." zašeptala se úsměvem. Moc dobře věděla, že ji slyší.
Neodpověděl. Ozvalo se pouze tlumené zapraskání lámajících se větviček a za chvíli se před ní objevil podlouhlý stín, který se táhl podél Allyiných pokrčených nohou a sahal až na okraj malého jezírka. Slunce se již sklánělo nad obzorem a Rickův tmavý obrys tak legračně protahovalo a zužovalo.

Otočila se. Stál tam, ruce v kapsách, drobné kudrlinky mu kolem obličeje vytvářely měkkou svatozář. Měl lehce zklamaný a provinilý výraz, jako malý kluk, který něco provedl. Když zachytil Allyin pohled, omluvně se pousmál a smutně zavrtěl hlavou, kterou poté sklonil. Pochopila.
"Promiň," povzdechl si. Ally se otočila zpět a opět položila bradu na kolena.

Cítila, jak se pohnul a přistoupil těsně k ní. Sesunul se na zem, posadil se a zezadu ji objal, takže se o něj mohla pohodlně opřít. Zavřela oči a zhluboka se nadechla, vychutnávajíc si tu známou kořeněnou vůni. Sevřel ji o něco pevněji, cítila jeho prsty šimrající ji na bocích a břiše, jak jimi něžně přejížděl pře tenkou látku mikiny.

"Nebyla to tvoje chyba," zavrtěla hlavou. "To já se omlouvám, chovala jsem se jako malá. Neměla jsem se na to vykašlat a takhle zbaběle zdrhnout."
"Nech to být," zašeptal a zabořil obličej do jejích vlasů. "Teď už je to stejně jedno," podotkl nakonec. Ally si povzdechla.
"Jo, to asi je." Cítila, jak mu pod zmuchlaným tričkem s krátkým rukávem buší srdce. Jeho tělo bylo stejně jako u všech vlkodlaků neuvěřitelně horké, o dobrých pár stupňů nad průměrem. Měla pocit, že jí jeho horké paže vypálí díru do břicha, kolem kterého byly ovinuty..

"Kde je Shannon?" zeptala se po chvíli a zaklonila hlavu - tak, aby mu viděla do tváře. Rick neurčitě trhl rameny a zamračil se.
"Na hlídce, myslím" hádal. "Vyměnila si ji se mnou, pamatuješ?" Lehce přikývla.
"A Olivia?" zeptala se tiše, hlavu stále zvrácenou dozadu.
"Na základně s ostatníma," odpověděl stručně. Zachytil její nejistý pohled a konejšivě se na ni usmál.
"Neboj se. Hele, já vím, že o ni máš strach, ale bude to v pohodě. Řekneme naše podmínky Západním, ti je přijmou, vrátíme ji zpátky a oni vypadnou. Hezky jednoduše, žádné zbytečné protahování." Ally se nejistě ušklíbla a Rick si povzdechl.
"Vím, že ti vrtá hlavou, co řekl Nick, ale podle mě jen tak plácal do větru. Nemyslím si, že by byl schopnej jí nějak ublížit."
"To bych mu taky nedoporučovala," zavrčela Ally vražedně, a pak se ušklíbla. Rick se krátce zasmál a položil si hlavu na její rameno. Jeho kudrlinky ji šimraly na krku.

"Takhle jsem si náš společný večer nepředstavovala," podotkla, zatímco oba pozorovali hejna rybek hemžící se pod průzračnou hladinou. Uchechtl se.
"To teda fakt ne," přitakal a objal ji o něco pevněji. Ally se spokojeně zavrtěla a pohodlně se o něj opřela. Bylo jí příjemně, ale část její mysli stále musela přemítat nad Olivií. Rick to nejspíš vycítil, jelikož jí začal na hřbet ruky, kterou měla položenou přes jeho dlaň odpočívající na jejím břiše, kreslit palcem uklidňující kroužky a letmo jí políbil do vlasů.
"Bude to v pohodě," ujistil ji znovu. Povzdechla si. Jo, kéž by.

---

Shannon běžela skrz les, ztěžka dýchala a pozorovala rozmazané siluety stromů, které neuvěřitelnou rychlostí míjela. Pod tlapami jí šustilo vysušené listí, tedy alespoň ten zbytek, který z letošního podzimu zbyl. Čím dál víc se ochlazovalo a obyvatelé Lethal Valley už smířeně vyhlíželi tmavé sněhové mraky věštící příchod zimy a třeskutých mrazů.

Vyskočila na menší skalku stojící osamoceně uprostřed lesa, zaťala drápy do měkké vrstvy mechu, jak se jí hladký kámen klouzal pod nohama, a vyhoupla se na její vrcholek.

Unaveně oddechovala. Ačkoliv stála na kluzké skále napůl zhroucená a její nohy vypadaly, že ji už dlouho nevydrží dál nést, očima obezřetně těkala mezi vysokými tmavými stromy. Její bouřkově šedé duhovky se míhaly ze strany na stranu, jak se snažila vypátrat možného narušitele.

Zakňučela. Od tlamy jí stoupal hustý sloupec bílého kouře, s otevřenou pusou a vyplazeným jazykem vydýchávala předchozí běh. Náhle zadul vítr a jí se zježily na zádech všechny chlupy.

Štvalo jí to. Tak děsně jí to štvalo... nenáviděla tu frustraci, když už bylo dávno po všem a ona nemohla zkrátka nic udělat pro to, aby ovlivnila výsledek schůze a tu holku pustili domů.
Štval ji Nick. To jeho sebevědomé vystupování, flegmatické chování... jako by vůbec o nic nešlo. Jako by už předem věděl, že to má vyhrané.
Štval ji i Collin. Ty jeho blýskající se zlomyslné oči, škodolibost, se kterou se na ní šklebil... Kdyby mohla, vrhla by se na něj a vrazila mu. Co se boje týče, nebyla moc dobrá, ale aspoň by mu jednu vlepila - a to by jí bohatě stačilo. Na chvilku by ztichl a přestal se šklebit.

Chtělo se jí řvát. Chtěla vyběhnout, skočit na první zvíře, co jí vběhne do cesty, a roztrhat ho na kusy. Chtěla cítit krev protékající jí mezi vyceněnými zuby, maso mezi drápy, tep života, který pozvolna pohasíná.
Chybělo málo a vystartovala by na základně na oba ty idioty. Ten Collinův výraz, jak se jí vyloženě vysmíval... Obdivovala Ally, že předtím na ty pitomce nevyjela - ona sama by se na ně už dávno vrhla
Tiše zavrčela. Pitomci... Chudák Olivia.

Zaklonila hlavu a zadívala se na nebe. Modrá obloha žíhaná rudými pruhy táhnoucími se od východu k západu. Zhluboka se nadechla, cítila, jak jí v krku proudí vzduch a pod vrstvou světle šedých chlupů vytrvale buší srdce, a zavyla. Táhle a dlouze, vztekle a bezmocně. Hluboký tón jejího hlasu jí rozvibroval celé tělo, rozechvěla se. Stoupal tichým večerem, odrážel se od vrcholků hor, letěl skrz hustý les a zněl stejně tak zklamaně a bezmocně, jak se sama Shannon teď cítila.


7. KAPITOLA ║ 8. KAPITOLA II
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tonča | Web | 24. ledna 2013 v 15:42 | Reagovat

Jé konečně další kapitola...

2 Zoey | Web | 24. ledna 2013 v 20:22 | Reagovat

TO je fajn že další kapitola. A hezká :)

3 Hejlynka | Web | 24. ledna 2013 v 20:22 | Reagovat

Moc hezká kapitola. Je mi moc líto Olivie, ale jsem hrozně zvědavá, jak to s ní nakonec dopadne...:-)

4 Vera | Web | 24. ledna 2013 v 23:36 | Reagovat

Počítám, že s výměnou Olivie za to, že Západní opustí Lethal Valley, to nebude tak úplně jednoduché, protože potom by ta povídka skončila nějak moc rychle (ale třeba se mýlím, třeba máš pro nás nachystaný nějaký jiný šok, který vytasíš, až to budeme čekat nejméně! :D)
Kapitola byla hezká! Líbilo se mi, jak sis hrála s Allyinými myšlenkovými pochody! :)

5 Vera | Web | 24. ledna 2013 v 23:44 | Reagovat

Jo a ještě něco...ten divnej člověk, co tě žádá o přátelství na fb jsem já :) tak se nelekej. Nemusíš to potvrzovat, jestli nechceš :)

6 ariven | Web | 25. ledna 2013 v 12:26 | Reagovat

Skvělá kapitola, tak nějak jsem čekala, že ta schůze dopadne, jak dopadla... Já u tý Olivie prostě furt musím myslet na tu poznámku o očích a ženu z prologu :D Pochybuju, že by se Západní prostě sbalili a odešli z Lethal Valley, ale na druhou stranu, David bude chtít Olivii určitě zachránit... A pak tam určitě bude něco s Ally a Olivií, protože já prostě trvám na tom, že to souvisí s tím prologem! :D

7 Alea | Web | 25. ledna 2013 v 18:56 | Reagovat

[6]: Na ženu z prologu si ještě chvíli počkáš... :D Má s tím sice něco společného... přesneji řečeno HODNĚ společného... ale musíš si hold počkat :D.

8 Ænag | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 17:09 | Reagovat

Omlouvám se za zpoždění... ale nějak mi to nevyšlo...
Jaká to krásná a báječná kapitola, byla jsem okouzlena Tvým přenádherným líčením, jež mě zanášelo kamsi daleko... k vodě...
A stejně asi jako všichni přede mnou - je mi líto Olivie - a líbí se mi jak popisuješ názory jednotlivých členů smečky, je to takové živé, pravdivé, takové jaké by to asi vážně bylo, kdyby se něco podobného odehrálo v realitě:)

9 Knihofil18 | 30. ledna 2013 v 12:02 | Reagovat

Oni majú niečo v pláne, niečo... mazané. Chudák Olívia.
Skvelá, skvelá kapitola. Ďakujem!
Idem sa hneď pustiť do ďalšej.

10 Natali | Web | 1. února 2013 v 21:49 | Reagovat

To je tak nádherně napsané! :) Teritorium jsem si fakt moc oblíbila.
Olivie je mi vážně líto, trochu se o ni bojím. :D Snad nedojde k nějakému většímu konfliktu. :D
Jinak ti moc děkuju za tvůj komentář. :) Zkušenost s imaginárním kamarádem nemám, i když s jednou mojí panenkou jsem jako menší měla trochu hlubší vztah než jaký obvykle mají děti k hračkám. Trávila jsem s tou panenkou každý den, všude jsem ji brala s sebou atd. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama