Zrůdičky

29. prosince 2012 v 14:44 | Alea |  Krátké povídky

Světe div se, Alee se chtělo psát :).
Neberte to prosím vážně, je to naprostá hovadina :D.



Na prosté dřevěné židli seděla mladá žena. Mohlo jí být maximálně tak okolo dvaceti pěti, měla dlouhé, jemné, hladké a ne příliš husté blonďaté vlasy, které jí splývaly okolo hubeného obličeje až někam k pasu. Oblečena byla velmi jednoduše - úzké černé kalhoty a bílá volná halenka. Měla měkké rysy obličeje, úzkou bradu, jemně růžové rty ve tvaru drobného srdíčka a velké, lehce zešikmené modré oči.
Vypadala trochu jako prastará porcelánová panenka - skoro jako byste se jí nemohli dotknout, aniž by se nerozpadla na drobné střepy.
Nejvýraznější na ní ovšem byla dvě veliká, sněhově bílá křídla. Měla je složená na zádech, takže úzce objímaly tvrdé a nepohodlné opěradlo židle. Seděla rovně, ruce položené v klíně. Rozhlížela se po prazvláštních návštěvnících, kteří jí obklopovaly v lehce nepravidelném kruhu na podobných židlích, jakou měla ona sama.
Zářivě se usmála a její modré oči se při tomto uvolněném pohybu mírně přimhouřily a vytvořily tak vějířek drobných vrásek.

"Dobrý den," pozdravila je a přelétla všechny pohledem. Odpovědí jí bylo pouze nesynchronní zamručení, ale zdálo se, že všichni její pozdrav víceméně zaregistrovali a oplatili. "Vítejte na anonymním sezení nadpřirozených bytostí. Mé jméno je Angela a od této chvíli jsem vaše psycholožka."
Kdosi se na vrzající dřevěné židli mírně zavrtěl a vzápětí lehce odkašlal, ale jinak nikdo v místnosti nevydal ani hlásku. Angela se znovu pousmála a zhluboka se nadechla.

"Vítám vás na našem prvním setkání. Prozatím začneme tím, že se všichni postupně představíme, řekneme, co jsme zač a s jakým problémem jsme sem přišli, souhlasíte?" Odpovědí jí opět bylo pouze zamručení a sem tam tiché ano. Promnula si ruce.
"Tak fajn. Ale ještě předtím, než začneme, bych byla ráda, kdybychom si jednu maličkost ujasnili." na chvíli se odmlčela, jak se svým slovům snažila dodat na důraznosti.
"Nikdo, říkám NIKDO v této místnosti není monstrum nebo nějaká příšera, ano?" Návštěvníci sezení opět jen něco zabručeli. Nejspíš to nebyla zrovna reakce, kterou očekávala, jelikož se lehce zamračila a přejela všechny pohledem.
"Nikdo v této místnosti se nemá za co stydět, ano? Nejsme zrůdy. Jsme jenom jiní... Zopakujte to prosím po mě."
"Nejsme zrůdy, jsme jen jiní."
"Trochu hlasitěji, prosím, a o něco důrazněji, ano?"
"NEJSME ZRŮDY, JSME JENOM JINÍ."
"No, vidíte, že to jde, to bylo o něco lepší. Tak já začnu, ano? Jak u jsem vám řekla, mé jméno je Angela a jak už jste si možná všimli, jsem anděl. A mým úkolem je pomáhat lidem, jako jste vy."

Rozhlédla se kolem. Její pohled se zastavil na krčícím se muži s knírkem, který jako by se silou vůle snažil přimět dřevěnou židli, aby jej pohltila. Usmála se.

"Tak, teď třeba vy. Ano, myslím vás, přestaňte se rozhlížet kolem sebe. No, jak se jmenujete?"
"Bob."
"Bob... To je hezké jméno. Co jste zač?"
"No... já... já... já jsem... já..... já se měním ve vlka."
"Ale ale, a já jsem si myslela, že jsem se zeptala jasně. Co jste zač?"
"Já se měním ve vlka."
"Ale no tak, eh... Bob jste říkal, že ano? Tak Bobe, moc se omlouvám, ale tohle, co jste nám před chvílí řekl, to přeci není žádný druh nebo tak. Pouze vaše... ehm, jak to říci... zvláštnost, tak. Mohl byste prosím nám všem říci, co jste za rasu?"
"Já... já jsem..."
"Ano?"
"No.... já..."
"Jen to řekněte Bobe, nemáte se za co stydět."
"Já... já jsem.... já jsem vlkodlak."
"Výborně! No vidíte, ani to nebolelo! Teď hezky všichni Bobovi zatleskáme, jak se s tímto nelehkým problémem popral."
Všichni více či méně ochotně zvedli ruce a za chvíli se celá místnost otřásala hromovým potleskem. Bob celý zrudl a sklopil pohled, neustále si hrál se zpocenými rukami, které měl složené v klíně. Různě proplétal chvějící se prsty a upřeně je přitom pozoroval.

"Vidíte, Bobe, a je to za vámi. Pamatujte si, že to, co jste, je vaší součástí a je to přirozené... Nemáte se vůbec za co stydět, ano? Vy nejste zrůda, jste jenom jiný."
"Nejsem zrůda, jsem jenom jiný."
"Ano, přesně... Tak jdeme dál. Co vy, jak se jmenujete?"

"Já jsem Patrick. A jsem... no, zombie."
"Zombie? Hmm, tak to je velice zajímavé. A můžete nám říct, Patricku, proč jste tady?"
"Víte, hodně lidí má jaksi.. ehm, menší problém... s mým... s mým jídelníčkem."
Muž v tmavém vedle Patricka se uchechtl. Ten se zamračil a vyzývavě se na něj podíval.

"Vadí vám snad něco?"
"No, mně ne, ale ani se těm lidem nedivim, že vás zrovna nemusej... Tak komu by se taky líbilo nechat se ožírat od takového mrtvoláka, že jo..."
Patrick poděšeně zalapal po dechu a rozhořčeně se na muže zaškaredil.
"No dovolte?"
"Co? Abyste si kousnul? Děkuju pěkně, ale to fakt ne...
"V životě bych si nemyslel, že podobné urážky uslyším zrovna od nekromanta..."
"No jo, milej zlatej, ale to je přece úplně něco jinýho...Mezi náma je totiž jeden obrovskej rozdíl - zatímco já mrtvoly oživuju, vy jim žerete mozky..."
"Mozky? Já žádné mozky..."
"No jo, promiňte, vy asi radši jatýrka, že?"
"Vy jeden hulváte, vy...vy...vy..."
"Copak? Zapomněl jste mluvit? Upadla vám část mozku ovládající pusu či co?"
"Co si to dovolujete vy hovado nevychovaný? Nekromant, nekromant... žádnej nekromant, jste prachobyčejnej nekrofil!"
"Co? Jak můžete něco takovýho říct? Já že..."
"Jen se nedělejte, k čemu jinýmu by vám jinak byly ty vaše mrtvolky než k tomu, že? Když už vás obyčejný ženský nechtěj..."
"No rozhodně mě chtěj víc jak vás. Jen se na sebe podívejte, jak z vás visí maso.. A jak se tak na vás koukám, vy s žádnou ženskou spát stejně nemůžete, že? Jestli jsou na tom jiné jisté partie vašeho těla stejně jako váš polorozpadlej mozek..."
"Vy kreténe nekrofilskej! Já vás..."
"PÁNOVÉ, to by stačilo! Proboha, uklidněte se!"
"Co já, ON ať se uklidní!"
"Spíš vy byste se potřeboval uklidnit, takovej panák žluči a rozpadlý nahnilý střevo by se vám na ty vaše polo rozložený nervy bodlo, co?"
"Víte co? Jděte si tam na hřbitov za těma vašema mrtvolkama smradlavejma a..."
"OKAMŽITĚ PŘESTAŇTE!"

.

.

.

.

.


"No vidíte, že to jde! Já, no, ehm... myslím, že pro dnešek nám to stačilo. Uvidíme se příští týden, ano? A nezapomeňte - nejsme zrůdy, jsme jenom jiní."
"Nejsme zrůdy, jsme jenom jiní."
"Ano, výborně! Tak příští týden..."

Angela počkala, až se za posledním z návštěvníků zavřou dveře, přičemž zombie s nekromantem se ještě málem porvali u výtahu, a sklesle složil hlavu do dlaní. Blonďaté vlasy jí spadly přes rameny a skryly její tvář. Povzdechla si.
"Že já radši nezůstala u těch sebevrahů a zakomplexovanejch puberťáků..."

...

Pozn. autorky: Uvažovala by jsem o tom, že bych ze Zrůdiček udělala projekt - něco na způsob povídky na pokračování. Kapitoly by na sebe navzájem nenavazovaly a nejspíš by nebyly ani moc dlouhé, takže by nevadilo, kdybych části přidávala až třeba po dvou měsících nebo podobně... Přeci jen, jsem ráda, že víceméně zvládám Teritorium a k tomu ještě tohle... to bych opravdu nestíhala psát pravidelně.
Scénář by byl stále relativně stejný - zrůdička si jde s nějakým problémem poplakat na rameno psycholožce... V hlavě už mám pár nápadů, ale záleží jen na vás, jestli s nimi mám něco dělat :).
Byla bych ráda, kdybyste se k tomu vyjádřili v anketě - případně v komentářích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hejlynka | 29. prosince 2012 v 17:06 | Reagovat

Je to zajímavé...Hádka Nekromanta a Zombie...Nic takového jsem ještě nikdy nečetla, ale ráda bych četla pokraočvání o nějaké další zrůdičce...:-D

2 Vaše Angela | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 19:58 | Reagovat

Je to skvělé! :D Opravdu hodně se mi to líbilo a je to i vtipné. Pokračování bych jen uvítala :)

3 TERMIX | 30. prosince 2012 v 1:32 | Reagovat

Je to fakt dobrý! Ten projekt bych uvítala! _D

4 NikaRoovy | Web | 30. prosince 2012 v 1:33 | Reagovat

[3]: Hups, nezměnial jsem si jméno. :D

5 Nalouwi | 30. prosince 2012 v 14:15 | Reagovat

Jo určitě to udělej! Je to fakt dobré a neohrané... Líbí se  to! :D :)
(Cože? TERMIX= NikaRoovy :D Promiň, ale přijde mi to vtipný.. :D)

6 Vera | Web | 30. prosince 2012 v 14:51 | Reagovat

HAhahahahahahaaaa!!!!! :DDD!!!

promiň, že se vyjadřuji tímto stylem, ale jinak svou reakci na tuhle povídku nemůžu vyjádřit, ještě teď se směju :D Nekromant a Zombíík :)

Já si vždycky ráda přečtu podobný hovadiny , takže určitě udělej pokračování!! :)) prosím.

7 Tonča | 2. ledna 2013 v 12:40 | Reagovat

Skvělé, vtipné a originální XDDD

8 ariven | Web | 4. ledna 2013 v 21:02 | Reagovat

Zombík a "nekrofil" to zabili! Pokračování bych rozhodně uvítala, je to vážně luxusní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama