Projekt Už len 21: 15..12. Dnešní zvrácený svět a jak do něho zapadám já

16. prosince 2012 v 13:23 | Alea |  Už len 21

Něco na způsob jednorázovky + báseň


Téma jsem si rozdělila na dvě části - snad to nevadí. Jak zapadám do dnešního světa & jeho zkaženost... Neshrnula jsem to přesně tak, jak jsem chtěla, ale co...
Do první části jsem si vypůjčila jednu svoji básničku, kterou jsem tady už kdysi dávno zveřejnila. Vykrádat svůj vlastní blog se snad smí, ne? :D

Část první:

Na důvěry stane prahu
každý, kdo se odváží.
Zrcadlo i přes tvou snahu

a...
hmm.... sakra...

"Slyšela jsi o tom, že Patrik jí dal normálně kopačky? Týnka mi o tom psala na facebooku, prej to nemám ještě nikomu říkat, ale já..."
"Jo, jasně...."

...každý, kdo se odváží...
tvář mou stále odráží...
Coca colu odváží...
Ale prdlajs, mně už z těch vánočních reklam hrabe... Hm...

Na důvěry stane prahu
každý, kdo se odváží.
Zrcadlo i přes tvou snahu
tvář mou stále odráží.
Jo, to by šlo...

"Jo a pak mi ješte psala, že ten týpek, co s bydlí vedle, jak chodí s Maky do třídy... Víš, kterýho myslím, že jo?
"Hmpf..."

Zmizet z lidí podvědomí,
hlas i má tvář uzamčena.
Myslíš, že mě tohle zlomí?

Tak, fajn, tohle bychom měli...
Pff... uzamčena... předurčena...
hlas i má tvář uzamčena,
Stále stojím nedotčena.
Ale jo, to půjde...

"Aleo?"
"Hmmm..."
"Ty mě neposloucháš, co?"
"Hmmm..."
"Víš, na cos mi vůbec právě odpověděla? No to je jedno... Každopádně Patrikova ségra, tý, co bylo nedávno osmnáct, víš, jak jsem ti vyprávěla o tý její oslavě, co se tam všichni vožrali a zblili? No tak ona..."
"Hmpf..."
Nehraji nic naoko,
oba víme, co je cena.
Klesnout příliš hluboko,
navždy dívkou beze jména.

Natáhnout se pro propisku a otevřít černý kroužkový blok. Ruka jezdí po papíře, aniž by se zadrhla nebo zaváhala.
"Skvělý..." Letmý úsměv. Je zvláštní, jaký pocit spokojenosti vám dá pár kostrbatých řádků...
"Žejo, já jí to taky říkala, ale ona že ne..."

Část číslo dvě:

Všechny naše činy,
jsou jako jed kobří.
Bez pocitu viny,
vždyť mi jsme ti dobří.

Hvěždy tiše z nebe mizí,
album špatných odpovědí.
Každý pro nás je už cizí,
každý si jen svého hledí.

Na co je se omlouvat,
srdce je jen přítěží.
Pečlivě ho odsouvat,
vždyť jen na nás záleží...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nalouwi | Web | 16. prosince 2012 v 14:34 | Reagovat

jé to je hezky udělaný... Povedlo se Ti to! :-)

2 Hejlynka | Web | 16. prosince 2012 v 16:26 | Reagovat

Je to rozhodně hezky napsané...Ta druhá básnička je moc pěkná...:-)

3 Ænag | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 17:52 | Reagovat

Moc krásné... hezky propojené:)
P.S. Mnou popsaný konec světa bych nechtěla, to opravdu ne, ale mám spousty teorií, některé depresivní jiné trochu... hmm... milejší:)

4 Natali | Web | 17. prosince 2012 v 18:34 | Reagovat

To je super, úplně si tě představuji, jak vymýšlíš a do toho ti mele kamarádka. :D to je stejný jako když se já snažím na poslední chvíli něco naučit na test a kámošky vedle mě melou a melou. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama