6. kapitola - Zajímavý úlovek

9. prosince 2012 v 11:35 | Alea |  Teritorium


Po nějaké době zase něco jiného než Už len 21 :D.


Olivia seděla na kameni s hlavou v dlaních. Dlouhé vlnité hnědé vlasy jí splývaly kolem obličeje a lechtaly ji na mrazem zrůžovělých tvářích. Jediný zvuk, který v tmavém a nebezpečném lese slyšela, byl její vlastní dech. A tlukot srdce.

Zvedl se vítr. Lehce ji pošimral na šíji, zahvízdal v ostrém poryvu a jemně popostrčil pestrobarevné listí ležící jí u nohou. Olivia vzhlédla. Oči měla od neustálého pláče nepřirozeně zarudlé a vyjímaly se na bílém obličeji s načervenalými tvářemi jako kapky krve na čerstvě padlém sněhu. Měla je úplně vyschlé - všechny své slzy už dávno vyplýtvala.

"Bože," zašeptala tiše a zavrtěla hlavou. Zavrtala si bradu do bundy, aby ji alespoň na chvíli skryla před neústupnou zimou a rozhlédla se. Les byl stále stejně tichý a nevlídný. Vysoké stromy sahající téměř až k oblakům jí téměř zakrývaly pohled na ponuře šedou podzimní oblohu. Nebe bylo zlověstně zakalené a Olivii to oprávněně znervózňovalo. To poslední, co jí v téhle pustině chybělo, byl déšť. Jako kdyby toho už tak bylo málo.

Olízla si mrazem rozpraskané rty a zlehka kopala do zkrouceného listí vířícího jí kolem kotníků. Snažila se přitom ignorovat hlasité kručení žaludku. Od včerejšího oběda nic nejedla, a tak není divu, že měla celkem hlad a žízeň.
S povzdechem nakopla další list. A navíc jí byla furt neuvěřitelná zima.

Ozvalo se tiché zapraskání větviček. Brunetka polekaně trhla hlavou a otočila ji za směrem, odkud tichý zvuk vycházel. Pohledem zakotvila na poměrně vysokém keři, jehož větve byly obalené silnou vrstvou drobných lístků. Keř se zachvěl a potichu v něm cosi zašustilo. Olivia prudce vstala.

"Davide?" zvolala nejistě do prázdna. Odpovědi se nedočkala. Pouze se znovu zdvihl vítr a polaskal ji svou ledovou rukou na nezakrytých částech těla. Olivia se zimomřivě zachvěla a pevně založila ruce na prsou.

"Haló...?" zkusila to znovu. Postoupila o pár kroků kupředu. Keř se znovu otřásl, několik lístků se pomalu sneslo k zemi.

"Simone, Leo, jste to vy?"

Zpoza neproniknutelných větví se ozvalo tiché zavrčení. Vzápětí se uprostřed keře objevil pár velkých, tmavě hnědých očí a upřeně se na Olivii zadíval. Ta poděšeně vyjekla a couvla o pár kroků vzad, až lýtky narazila na tvrdý kámen, na kterém před chvílí seděla. Tvor v křoví opět tlumeně zamručel, z hlubokého, vibrujícího zvuku jeho hlasu Olivii naskočila husí kůže.

Křoví se znovu prudce otřáslo a tentokrát z něj vykoukl trup mohutného vlka.

Jeho kožich byl zlatavě hnědý. Místy přecházel do karamelově hnědé a nádherně ladil s jeho krásnýma, tmavě hnědýma očima připomínající rozteklou čokoládu. Chlupy na hřbetě měl stejně jako na krku zježené, klidně a vyrovnaně oddechoval a měřil si přitom Olivii svýma velkýma, odhodlanýma očima.

Ozvalo se další zapraskání. Olivia se prudce otočila a pátrala za sebou očima. Zpoza vysokého stromu vystoupil další vlk. Ztěžka polkla a zahleděla se do světlounce modrých očí drobného, tmavě šedého vlka. Ten tiše zavrčel a odhalil tak špičaté bílé zuby.

Za jeho zády se objevil další, tentokrát čistě černý vlk. Postavil se těsně za svého šedého druha, mírně se přikrčil a podezíravě Olivii sledoval.

Obrátila se na zlatavě hnědého, který mezitím vylezl z křoví celý. Udělal dva kroky směrem k brunetce, ta ovšem polekaně couvla. Jeden z šedo-černé dvojice nesouhlasně zamručel a ozval se tichý praskot větviček. Olivia se zadrženým dechem nechala hnědého dojít až k sobě. Ten mírně přimhouřil oči, z hrdla se mu vydralo tiché a hluboké zamručení a natáhl hlavu, aby Olivii krátce očuchal. Olivia zavřela oči a pomalu vydechla. Cítila, jak se její ztuhlé a zmrzlé ruce klepou a srdce buší ostošest.
Vlk před ní hrozivě zavrčel a krátce zaštěkal. Otevřela oči a zděšeně pozorovala zbylé dva, jak se ke svému příteli připojili a zírali na Olivii nedůvěřivýma a nenávistnýma očima.

Ztěžka polkla. To nevypadá moc dobře.

---

Ally seděla na základně Východních a studovala mapu lesa patřícího k jejich území - především jejich hranice se Západními. Ačkoliv se to snažila nedávat moc najevo, ranní incident s Davidem a Leem jí hluboce otřásl. Nechápala, o co tomu zablešenci šlo. Jasně, celou dobu mlel něco o Olivii, ale nešlo jí na mozek, proč s tím otravuje zrovna je. Na práci mají o dost důležitější věci než nahánět nějaký zbrklý puberťačky po lese. A Olivia navíc nebyla se svými patnácti lety ani vlkodlak, což z ní dělalo naprosto nezajímavou osobu. Alespoň pro Ally.



"Lidi, já jsem hotová," ozvalo se zničeně a hned poté usedla na židli po její levici znavená Shannon a podepřela si hlavu rukama. Za ní se vynořil Rick a posadil se na stůl mezi dvěma přítelkyněmi. Rukou shrnul nahromaděné papíry na stranu, aby se mohl pohodlně opřít rukama o desku stolu.

"Ani se ti nedivím," podotkla Ally a odsunula mapy před sebe. "Po dnešku na to máš právo."
"Ne po třech litrech kafe," zamručela Shannon a rozvalila se na stole. Hlavu si podepřela složenýma rukama a naklonila jí tak, aby měla na Ally dobrý výhled.
"Chce se mi spát," postěžovala si a svá slova doložila mohutným zívnutím.
"To počká," odbyla jí blondýnka a obrátila se na Rickyho, který si nepřítomně pohrával se zipem bundy. "Objevili jste něco zajímavého?"
Neurčitě pokrčil rameny. "Jak se to vezme. Narazili jsme na její zhruba pět hodin starou stopu na hranicích, ale to je asi tak všechno. Collin ji s pár lidma sledoval, za chvíli by se měli vrátit."
"A taťka?" zeptala se a povytáhla obočí. Rick se podrbal už v tak dost rozčepýřených vlasech a neurčitě máchl rukou.

"Vim já? Říkal něco o tom, že musí ještě skočit do města, ale to je už dobrou hodinku, dvě zpátky. Nejspíš šel pomoct klukům do lesa." hádal. Chápavě přikývla a sklonila se k mapám, které s k sobě znovu přitáhla.
"Bože, to je otrava," zabručel. "Celý tohle pátrání je podle mě na dvě věci. Moc se mi nechce lítat někde po lesích a nahánět nějakou ztracenou patnáctku z cizí smečky," postěžoval si.
"Hele, jedno zmařený odpoledne nás nezabije," povzdechla si Shannon. Ally vzhlédla a střelila pohledem po rozvalené brunetce. Sice vypadala, že to každou chvíli zalomí, ale pozorovala je s celkem zaujatým výrazem. "Je to jen malá lidská holka, nemohla se zatoulat někam moc daleko."

"To je sice hezký, ale už jí hledáme někde dvě a půl hodiny," zamrmlal unaveně Ricky. "A už tak toho máme dost. Adam s Robem jsou na univerzitě, Kylie se furt někde fláká a mě už nebaví brát si donekonečna dvojitý směny. Skoro na sebe nemáme čas," hodil po Ally vyčítavý pohled, jako by to vše byla její vina.
Povzdechla si.
"Tak promiň," zamručela. "Ale já už kvůli přípravám na boj téměř nespím a kdybych si kvůli tomu měla brát víc hlídek, tak se asi složim."
Ricky provinile sklopil pohled a omluvně se zašklebil.
"Ne, já se omlouvám, lásko," povzdechl si a poškrábal se na zátylku. "Jen mě ten chaos kolem děsně štve."

Ally se ušklíbla. Jo, a teď si představ, že máš celej ten bordel na krku. Vymýšlet strategii, udělovat hlídky a přitom se ještě bát, že nás nějakej zmagořelej debil napadne, jelikož se domnívá, že máme jeho sestru.

"Víte co, vy hrdličky?" oslovila je Shannon. Ally vzhlédla a zadívala se na rozvalenou kamarádkou, která ležela na svém vlastním lokti jako polštáři a pozorovala je svýma hlubokýma šedýma očima. Hnědé vlasy jí splývaly přes rameno na stůl a vytvářely tak lesklý čokoládový vodopád. Pleť měla nepřirozeně bílou a ostře kontrastující s tmavými kruhy pod očima, avšak navzdory své únavě na ně hleděla překvapivě bystře a čile. Ally povytáhl obočí.

"Co?"
"Já si za Rickyho tu večerní hlídku klidně vezmu," povzdechla si a pousmála se. Ally se na svou nejlepší kamarádku zamračila a rázně zavrtěla hlavou.
"V žádným případě. Ty půjdeš hezky domů a pořádně se vyspíš," rozkázala jí hlasem nepřipouštějícím jakékoliv námitky. Shannon protočila oči v sloup.
"Dej mi ještě tak půl litru kafe a budu v pořádku. Vy dva si potřebujete odpočinout víc jak já," prohlásila a posadila se. Ally se podívala na Rickyho, který jen pokrčil rameny a prohrábl si rukou kudrnaté vlasy.

"Jestli by ti to teda nevadilo..." prohodil směrem k Shannon a vyslal omluvný pohled na Ally. Ta jen nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Jinak bych ti to asi nenabízela, ne?" zašklebila se brunetka a protáhla se na nepohodlné židli jako kočka. Se zabručením připomínajícím probouzejícího se medvěda roztáhla ruce a prohnula se v zádech. Spokojeně zamručela a mohutně si zívla.
"Od kolika máš tu hlídku?" houkla na Rickyho, který jí automaticky odpověděl a ignorovala přitom Allyin pohled, kterým jí doslova vypalovala díru dozad.
"Od osmi."
"Tak já si jdu udělat to kafe," zamručela a stoupla si. Ally ji mlčky sledovala a pozorovala, jak natáčí do rychlovarné konvice vodu a sype si do hrnku dvě vrchovaté lžičky kávy. Brunetka její pohled nejspíš vycítila, jelikož se na ní otočila a zazubila se.

Povzdechla si a podívala se na Rickyho, který nepřítomně zíral z okna. Zapadající slunce mu na opálené pokožce vytvářelo lehce nazlátlou záři.

"Ta my asi půjdeme, ne?" prohodila a položila mu ruku na předloktí. Ricky sebou trhl a zeširoka se usmál.
"Jak si přejete, má paní," vyskočil do stoje a vysekl jí šaškovskou poklonu. Ally se po něm se smíchem ohnala, ale pak si oblékla teplou zimní bundu a okolo krku obmotala šálu. Možná je vlkodlak, ale zima jí je stejně nepříjemná tak jako tak.

Kudrnatý mladík přešel ke dveřím, které lehkým popostrčením otevřel a vpustil tak do základny pruh zlatavého světla, který se plazil po dřevěné podlaze jako had ve vysoké trávě.
Ally se mírně zamračila, když přes jeho tvář přelétl výraz překvapení a pak se na ni s úsměvem obrátil a v očích mu vesele zajiskřilo.

"Vypadá to, že Collin, Jane a Nick jsou zpátky," nadhodil a zazubil se. "A s dost zajímavým úlovkem." dodal.

Nechala šálu šálou a několika rychlými kroky přeběhla ke dveřím, jejichž rámu se zachytila a vykoukla zpoza Rickyho ramen na dění před jejich základnou.

---

Olivia šla vedle vysokého zrzka, který se jí představil jako Collin, a nespokojeně se mračila. Připadala si jako zvíře jdoucí tupě na porážku. Ten rudovlasej magor ji pevně držel nad loktem a doslova táhl skrz neprostupný les. Nejprve se zkoušela rozhlížet kolem, aby si alespoň trochu zapamatovala přibližný směr jejich cesty a během případného útěku alespoň trochu tusila, kudy má běžet, ale po několika minutách to vzdala. Jenom tak smířeně klopýtala vedle zrzka a snažila se moc co nejméně přizabít.

Kdyby alespoň neměl tak tvrdej stisk, pomyslela si vztekle, když jí prudce a bolestivě trhl s rukou. A ten debilní předkus, na který se musím furt dívat, zašklebila se v duchu a zvedla vysoko nohu, aby se vyhnula polorozpadlému pařezu.

Po její levé straně šla dívka, která se představila jako Jane. Podle všeho to byla sestra toho idiota, co jí vedl, ale na rozdíl od svého bratra byla alespoň hezká. Mohlo jí být tak šestnáct nebo sedmnáct, měla čistou bledou pleť a své dlouhé rudé vlasy si stáhla do ledabylého drdolu, zatímco háro jejího bratra vypadalo jako čapí hnízdo rozdupané slony. Oba měli stejné světle modré oči podobného mandlovitého tvaru.

Za nimi šel ještě drobný štíhlý mladík. Co se výšky týče, nebylo to nic moc, ale stále byl o něco málo vyšší než Olivia se svými sto pětapadesáti. Měl tmavě hnědé oči - stejné oči, jaké měl ve své podobě vlka se zlatavým kožichem. Olivia tipovala, že Jane bude ten světle šedý a Collin ten černý, kteří se předtím schovávali za stromem.
Byl divnej, trochu strašidelnej, alespoň neměl ten děsný předkus.

"Ještě kousek," přerušila zdlouhavé ticho Jane a přidržela větve jednoho ze stromů, aby mohli Olivia a Collin pohodlně projít.
"A ty jí přestaň drtit ruku," okřikla svého bratra. "Není vlkodlak jako my, ještě se jí udělá modřina."

"To je mi upřímně jedno. Však ona to přežije," ušklíbl se zrzek a hodil po své sestře nepěkný pohled. Olivia si v tu chvíli mocně přála, aby uměla zabíjet pohledem. Collin by tak totiž během chvilky ležel na zemi s vypálenou dírou ve spánku.

"Jak chceš," pokrčila Jane rameny, "ale ty si pak budeš Ally vysvětlovat, proč má chudák celou modrou ruku," odsekla a mírně se na zubící se Olivii pousmála. Zrzek se zamračil, ale sklapnul.

"A máš to," zamručela Oli potichu. Podle pohledu, jaký po ní Collin hodil, tipovala, že ji zaslechl. No co, jeho problém.

"Přestaňte na sebe štěkat, vy dva," prohodil pobaveně tmavovlasý kluk jdoucí za nimi. Olivia se krátce ohlédla. Pan-ledová-držka se vesele křenil a ona se překvapeně otočila zpět a šokovaně zakroutila hlavou. No to jsou věci, ono to umí i něco jiného než štěkat, výt, tvářit se chladně a očůrávat patníky.

Mírně vyjekla, když jí jedna z větví málem sejmula a ona se tak musela prudce shýbnout.
"Dávej bacha, idiote," zamračila se na zrzka, který jí její nepříjemný pohled oplácel.
"Máš se dívat na cestu," ušklíbl se a znovu jí trhl s rukou. Olivia bolestně zasykla.
"Colline, nech toho," houkla varovně jeho sestra a dloubla do něj loktem. Olivia se spokojeně zakřenila, když zrzek bolestivě vyjekl a zakopl o vyčnívající kořen.
"Už jsme tady," prohlásil klidně pan-ledová-držka a předešel hašteřící se sourozence a Olivii.

"Je někdo na základně, Nicky?" oslovila tmavovlasého kluka Jane. Pan-ledová-držka neboli Nick mírně přivřel oči a zhluboka nasál do plic vzduch. Pak krátce přikývl.
"Jo. Minimálně Shannon s Rickym," prohlásil sebejistě. Pak sklouzl pohledem na stojící trojici a ušklíbl se.
"Tak jdeme?"


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tonča | Web | 9. prosince 2012 v 12:24 | Reagovat

|Boží, rychle pls další XDD Se přiznám, že Oli nemám zrovna v lásce Xd

2 Hejlynka | Web | 9. prosince 2012 v 12:33 | Reagovat

Jsem hrozně zvědavá, jak to s Olivií nakonec dopadne...Už se moc těším na pokračování...:-D

3 Zoey | Web | 9. prosince 2012 v 19:31 | Reagovat

Musím vědět jak to dopadne nebo se asi zblázním8)
D-O-K-O-N-A-L-É!!!!!

4 Vicky | Web | 10. prosince 2012 v 9:11 | Reagovat

páni, krásné!! :-D
pan-ledová-držka :-D :-D :-D Tak to mě dostalo!!!

5 Natali | Web | 10. prosince 2012 v 18:53 | Reagovat

Hrozně se mi líbí, jak píšeš jako typická puberťačka, když "vypráví" Olivia. :D
Tak tohle bude zajímavé, snad Oli nic neudělají. :D

6 Ænag | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 21:15 | Reagovat

Abych se také přiznala, Oli mi příjemná není, ale myslím, žes ji zvládala výborně!
Krásná kapitola jako vždy. Já prostě žasnu nad Tvými krásnými popisy, přirovnáními... Jednoznačně klobouk dolů↓:)
Jen drobná poznámečka, vyskytlo se tam pár překlepů, ale jsou opravdu nepatrné:)

7 Alea | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 21:23 | Reagovat

[1]:

[2]: No jo, nejspíš jsem ji vykreslila jako pořádnou blbku... Ale není zase tak špatná :D.

8 Vera | Web | 23. prosince 2012 v 13:04 | Reagovat

OH!! ty tvoje popisy! Spousty neskutečných až uměleckých vyjádření...právě tohle je jedna z věcí, které se mi na tvé tvorbě fakticky líbí a co obdivuji!! :)

Občas si připadám, jako Shannon, ovšem mě by nestačily ani ty 3 litry kafe, aby se mi podařilo zůstat vzhůru :)

Jsem zvědavá, jak budou Ally a spol reagovat na příchod Olivie a také to, jak se zachovají, až zjistí, že je to ve skutečnosti Vlkodlak (tedy jestli jsem pochopila správně, že o tom ještě neví :) )

9 Alea | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 13:25 | Reagovat

[8]:Olivia zatím není vlkodlak - jenom sestra vlkodlaka :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama