4. kapitola - Na základně

31. října 2012 v 20:27 | Alea |  Teritorium

Tak - je tu nová kapitola. Trochu nudnější - stále ještě žádné zvraty, ale v příští kapitole už se nejspíš začne něco pořádně dít :D. No nic, snad se bude líbit :D!


Ally se zhoupla na židli a se zájmem přitom sledovala rozhovor svého otce a Rickyho. Oba dva vášnivě diskutovali, tváře jim hořely a zuřivě přitom máchali rukama. Blondýnka se při pohledu na ně musela chtě nechtě usmívat. Tak tohle je moje rodina...
Zato Shannon vypadala... no, zkrátka jako Shannon. Tiše seděla a usrkávala z téměř prázdné plechovky dietní coly. Hnědé obočí měla mírně povytažené, zatímco je pozorovala zpoza okraje plechové nádobky a v šedých očích jí hrály jiskřičky. Nic neříkala. Překvapivě.

"No tak, Ally, rozmluv mu to." Blondýnka sebou poplašeně trhla a upřela svou pozornost na Jasona. Jeho bezradný, téměř zoufalý výraz dával najevo, že se v následujících minutách buď rozpláče nebo přetáhne něčím hodně těžkým Rickyho po hlavě. Což Ally nepovažovala za zrovna dobrý nápad. Ricky by se totiž na sto procent bránil. A to by nedopadlo dobře.

"Co?" zajímala se a lehce zatřepala hlavou, aby z ní dostala nežádoucí myšlenky. Jason si podrážděně povzdechl.
"Ten magor chce napadnou Zápaďáky zleva od Lethal Valley," zamručel její táta a s povzdechem složil hlavu do dlaní. Ally vyprskla smíchy.
"Co je na tom tak špatnýho?" nechápal Ricky a uraženě sledoval Ally a Shannon, které se prohýbaly v pase a div se neudusily smíchy.
"Zlato," oslovila ho mírně blondýnka poté, co se jí podařilo víceméně uklidnit a utírala si slzy smíchu tekoucí jí po tváři. " vždyť to je totální pitomost. Kdybychom na ně zaútočili tak, jak říkáš, tak jsme do minuty tuhý."
"A to jako proč?" zašklebil se kudrnáč a nechápavě povytáhl obočí. Ally si s Shannon vyměnila překvapený pohled a vyprskla smíchy. Na to, jak byl Ricky děsně chytrej, mu to občas vážně celkem pomalu myslelo.
"Přesně to jsem se ti snažil posledních deset minut vysvětlit," odsekl místo ní Jason a Ally se mírně uchechtla. Bývalý vůdce smečky věnoval své dceři zoufalý pohled. Shannon se znovu napila coly a skryla tak svůj mírně pobavený úsměv.
"A to jsem tě doteď měl za jednoho z nejchytřejších členů smečky," zakroutil Jason hlavou a blahosklonně si povzdechl. Ricky rozzuřeně zasyčel.
"To je sice hezký, šéfe, ale já stejně nechápu, proč to nejde," zamručel rozladěně a prstem začal dloubat do omšelého rohu stolu, u kterého všichni seděli. Slova se ujala Shannon.
"Protože by tě uviděli, jen co bys vytáhl paty z města, ty génie. Víš, jakej je tam terén, ne?" ujišťovala se s mírně povytaženým obočím. Ricky protočil oči v sloup a tiše zafuněl. "Jasně že jo. Zas tak blbej nejsem."

Shannon mírně pokrčila rameny a zastrčila si pramínek kaštanových vlasů za ucho. "To taky netvrdim. Jen jsem si chtěla být jistá. Jak určitě víš, na západ od Lethal Valley není prakticky nic, co by nás mohlo schovat. Žádnej les, žádný opuštěný stavení, nic. Prostě dlouhá rovná louka bez jakéhokoliv úkrytu. Uvědomuješ si, že bychom byli přímo na ráně?"
Ricky se rozpačitě poškrábal za uchem a zašklebil se.
"Na to jsem nepomyslel," přiznal a nevinně se uculil. Ally protočila oči v sloup a Shannon si povzdechla.
"Evidentně." na chvíli se odmlčela, znovu si zastrčila nezbedný pramínek hnědých vlasů za ucho a zamyšleně se zahleděla z okna. K zemi se v pomalých kruzích ladně snášely oranžově zbarvené lístky. Povzdechla si.
"Nevím jak vás, ale mě už vůbec nic nenapadá. Všechny možné strategie už jsme vyčerpali - Západní nás budou čekat, ať uděláme, co uděláme. Už nemůžeme počítat s momentem překvapení."
"Ještě můžeme zaútočit směrem z hor," namítla Ally a jemně přejela prsty po desce stolu. Shannon netrpělivě máchla rukou.
"Nevim jak tobě, ale mě se tam zrovna nechce," nakrčila nos. "Je tam zima, tamější lesy skoro vůbec neznáme a je dost možné, že tam narazíme na nějaké vlky-samotáře. A poslední, co potřebujeme, je, aby se nám tam nějakej cvok typuRick," řekla a ignorovala zmiňovaného, který se pobouřeně nafoukl a při jejích slovech se významně zamračil, "nebo Theo popral s cizím vlkodlakem."
Ally nad jejími slovy mlčky uvažovala. Měla pravdu. Opravdu jim nezbývalo moc možností. Ale co měli dělat? Sedět hezky na zadku a čekat, až na ně Západní zaútočí jako první? Ne, to ne. Tohle neměla jejich smečka neměla ve zvyku. Zmučeně zasténala.
"Já nevim. Já už fakt nevim," zakroutila beznadějně hlavou a složila ji do dlaní. "Ať uděláme co uděláme, stejně je to nezastaví napořád. Podívej se na to, Shannon! I kdybychom je klidně i stokrát porazili, stejně je úplně nevyženeme."
V základně nastalo hrobové ticho. Ally vzhlédla a zjistila, že se na ní upírají tři páry očí. Jedny temně šedé, jedny blankytně modré a jedny čokoládově hnědé.
"Uvědomujete si to, lidi? Už Bůh ví kolik let tu válčíme jako idioti a co z toho máme? Nic. Jasně, můžeme je porazit. Znova, znova a znova. Ale k čemu to povede? Skončí to vůbec někdy?" Konec věty nechala jen tak nazdařbůh viset ve vzduchu a povzdechla si.
"Tak co máme podle tebe dělat?" zeptal se Ricky a smutně se pousmál. "Já tě chápu, ale to k nim máme jako nakvačit a nabídnout mír či co? Takhle to zkrátka musí být, zlato. Jinak to ani nejde."
"Podle mě má Ally pravdu," odvětila Shannon zamyšleně. "Přesně to jsem vám předtím chtěla říct. Musíme vymyslet něco nového. Něco ÚPLNĚ nového. Něco, co je donutí odejít navždy a už se nevrátit."
"A máš nějaký konkrétní plán?" zajímala se Ally. Shannon zavrtěla hlavou.
"Zatím ne."
"Tak to jsme přesně tam, kde jsme byli," povzdechl si Ricky. Brunetka pokrčila rameny a usrkla si coly.
"Je to jen můj názor."
"A já s ním naprosto souhlasím," promluvil konečně Jason. Ally sebou překvapeně trhla - už skoro zapomněla, že její táta je v místnosti také. Téměř celou dobu byl zticha. A to byl u Jasona Brokera opravdu velmi neobvyklý jev.
"A měl bych i menší nápad," pokračoval po menší pauze. Ally se rozzářily oči a spokojeně se usmála.
"Sem s ním, taťko," pobídla ho. Jason si zamyšleně promnul bradu a mlčky se na ní podíval. V očích měl poněkud zvláštní, tvrdý a nelítostný výraz. Blondýnka se zachvěla.
Byly chvíle, kdy jí její ztřeštěný a netrpělivý otec opravdu připadal jako jeden z nejlepších vůdců, které jejich smečka kdy měla - ne jako takový blázen, jakým byl obvykle. Chvíle, kdy si uvědomila, kdo to vlastně před ní stojí-
"Musíme na na ně jít úplně jinak," začal pomalu a přimhouřil oči. "Chce to donutit je odejít z jejich vlastní vůle. Nemá cenu na ně znovu a znovu útočit. Jak jste samy řekly, stejně by je to nevyhnalo. Chce to ranit je úplně jiným způsobem - takovým, který by je donutil přiznat porážku."
"Zaútočit na ně zevnitř," doplnil ho tiše Ricky. Jason se na něj podíval a mírně přikývl.
"Tak nějak." povzdechl si, postavil se a přešel k oknu. Ally ho podmračeně sledovala a hrála si přitom s pramínkem blonďatých vlasů. Svraštila obočí a skousla si ret. Kam přesně tím sakra míří?
"Máš na mysli něco konkrétního?" zeptala se obezřetně Shannon. Ally mírně zbystřila a natočila se směrem ke svému otci, netrpělivě čekajíc na odpověď.
Jason Broker mlčel. Na chvíli se zahleděl z okna a ruce spojil za zády. Venku dul vítr. Jemně si pohrával s větvemi stromů, které se chvíli co chvíli ohnuly, mírně ťukly do dřevěné střechy základny a sjely podél jejích stěn.
Ally svého otce upřeně sledovala. Jindy jiskřivé oči mu potemněly a usadil se v nich zvláštní tvrdý výraz. Nerada si to přiznávala, ale byly chvíle, kdy jí vážně děsil. Chvíle, kdy se z bláznivého novináře stával obávaný válečník.
Nějaká větev znovu udeřila do střechy chalupy a Ally překvapeně nadskočila. Nasrat.
Jasona ta rána také vytrhla z jakési apatie. Ke svým třem společníkům se konečně obrátil čelem a přejel je pohledem. Překvapilo ho, že každý z nich měl ve tváři vepsaný stejný výraz. Ten, který jejich smečku provázel už po mnoho let - a téměř nikdy nezklamal. Ten, který jim již zajistil spoustu vítězství. Ten, který jim ukázal cestu, když už mnohdy nevěděli, jak dál. Odhodlání.
Bože! Tam moc mu připomínali jeho samotného. Když mu bylo osmnáct, byl stejný jako oni - zarputilý, plný ideálů... tak nadšený... Jo, lidé se mění.
Jemně se pousmál a znovu se začal soustředit na ty mladé důvěřivé tváře. Zatímco pohledem skákal od jednoho k druhému, v duchu se mu promítaly všechny ty chvíle, které v rámci smečky strávil jako vůdce. Nerad to přiznával, ale v případu Západních jako alfa opravdu zklamal. Nedokázal je vyhnat pryč. Nikdo mu to sice nevyčítal - a on za to byl opravdu vděčný, ale sám věděl, že to před osmnácti lety opravdu zvoral. A nejenom tehdy.
Povzdechl si.
"Ne. Zatím nic určitého. Ale na něco určitě přijdeme. Uvidíte..."
---

Nevěděl, proč ho to k tomu místu tak táhlo. Neměl ani sebemenší tušení. Ale stál tady. To mluvilo za vše.
Tiše shlížel na chalupu krčící se podél lesa. Věděl, že někdo je tam uvnitř - v domě se svítilo a z komína se linul hustý šedý dým, který stoupal na postupně tmavnoucí oblohu.
Stmívalo se. Nejenom že se na obzoru rýsoval dobře znatelný rudo-žlutý proužek, ale i les postupně utichal a ukládal se ke spánku. Všechna zvěř postupně zalézala a k jeho perfektnímu vlkodlačímu sluchu za poslední půlhodinku nedolehl ani sebemenší náznak nějaké aktivity lesních obyvatel. Vše bylo tak, jak by mělo být.
Přešlápl z nohy na nohu. Zprudka zadul vítr a jemu se kolem tmavých adidasek ovinul pruh pestrobarevného listí. Zastrčil ruce do kapsy, nakrčil nos a mírně sklonil hlavu ve snaze ubránit se nepříjemnému poryvu. Zima mu nevadila. Na to byl jeho organismus dobře vybaven. Jen měl jisté výhrady proti listí v obličeji, které mu tam náhlý proud vzduchu zanesl.

Pomalu pohlédl zpoza svých tmavých řas na to tiché a klidné stavení. David neměl sebemenší důvod sem chodit. Už dávno bylo po hlídce a klidně už mohl jít zpět domů za tátou a Olivií. Ale během posledních pár týdnů si vypěstoval nepochopitelný zvyk chodit se v podvečer podívat na základnu Východních.
Zamyšleně skenoval očima okolí chalupy. Asi před čtvrt hodinou tam zahlédl hlídku, ale počítal s tím, že dalších několik desítek minut se v lesích neukáže ani noha. Východní měli snadno odhalitelný systém.
Povzdechl si. Ponuré podzimní počasí mu v jeho nevysvětlitelné nostalgii a melancholii moc nepomáhalo. Vlastně ani tohle hloupé zevlování mu k ničemu nebylo. Upřímně - sám nechápal, co tady vlastně dělá. Jelikož jen málokdo z Východních v tuhle denní dobu vytáhl paty ze základny - pokud tam vůbec někdo byl-, trávil zde většinou pouze velice zdlouhavou hodinku jen se svými vlastními myšlenkami. A to vůbec nebylo dobré.

Dole se něco pohnulo. David zbystřil a upřel svůj pohled na drobnou postavičku v tmavé bundě, jak za sebou pečlivě zavírá dveře a kráčí přes nekonečně dlouhé pole. Marně se snažil zaostřit. Na tu dálku viděl hovno a tím, že měla dotyčná osoba kapuci staženou hluboko do obličeje, mu to vůbec neusnadňovala. Přimhouřil oči a instinktivně se naklonil dopředu. Jako by mu to snad mohlo nějak pomoct.
Nespokojeně zamručel. Na minutku si pohrával s myšlenkou, že by se přeměnil a pokusil se rozpoznat nebo alespoň zachytit pach té postavy tam dole, ale jen co si stáhla dolů kapuci a vyprostila tak závoj dlouhých a lesklých blonďatých vlasů, které se jí rozutekly na všechny strany, měl jasno. Ostře vydechl. Ta zatracená Brokerová je snad všude.
Ally pomalu kráčela přes neútulné strniště a každou chvíli se ohlédla zpět.. Tomu se říká ostraha, zašklebil se David. I když... ani se jí moc nedivil. On sám měl poslední dobou pocit, že je až moc paranoidní. To hold patřilo k postu vůdce smečky.
Zmizela mu z očí. Prudce zatočila a Davidovi jí skryla tlustá a neproniknutelná hradba z vysokých stromů, které díky nenadálému příchodu podzimu přišly o většinu své pestrobarevné pokrývky. Povzdechl si. Škoda. Mohla být sranda.

Chvíli jen tak bezcílně těkal očima po okraji lesa. V chalupě se stále svítilo, avšak nikdo kromě Ally z něj vyšel. Tma se pomalu rozlévala všude kolem a ztěžovala tak Davidovi zkoumání okolí. Dusivé šero mu stále více překáželo. Vzhlédl. Slunce už téměř zapadlo, podél hor se táhl pouze tenký pruh, ze kterého se linulo tlumené rudé světlo dodávajíc lesu tajemný nádech. Nakonec z Lethal Valley zmizel i ten poslední sluneční paprsek a celé údolí se ponořilo do neproniknutelné tmy.
Povzdechl si. Nemělo smysl tu zůstávat. Už tak se tady zdržel více, než původně předpokládal a teď už tady může stejně jenom čučet do tmy. Naposledy se podíval na základnu Východních, otočil se na podpatku a pomalu zašel do temných hlubin Lethal Vallských hor.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ænag | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 16:41 | Reagovat

Krása... Sice jak říkáš, nic se neděje, ale plány jsou důležité a je normální, že lidé (ani vlkodlaci) nemají furt nápady, obzvláště, když je to potřeba...
Už se moc těším na další kapitolu.:)

2 Hejlynka | Web | 1. listopadu 2012 v 17:38 | Reagovat

Je to nádherná kapitola...Už se těším na pokračování...:-D

3 ariven | Web | 1. listopadu 2012 v 19:38 | Reagovat

Ohledně Jasonova plánu mám jistý nápad, no uvidím, nechám se překvapit :-) Pěkná kapitola, opět jsem unešena z popisů. Jak to sakra děláš?

4 Zoey | Web | 1. listopadu 2012 v 19:57 | Reagovat

Nádhera!
Jedna věc byla dobrá:jak Rickyho nenapadlo.....
Pěkné, fakt8)

5 Aravis | Web | 2. listopadu 2012 v 8:38 | Reagovat

Hm... kdypak bude další? :D Pomalu ale jistě začínám být závislá... :) :D

6 Natali | 2. listopadu 2012 v 13:52 | Reagovat

Páni, Teritorium se mi neuvěřitelně líbí. Úžasný děj, který je nádherně popsán. Už se moc těším na pokračování. ;)

7 Tonča | Web | 2. listopadu 2012 v 16:39 | Reagovat

Nádherný popisy, teritorium mám mezi oblíbenými povídkami

8 Vera | Web | 2. listopadu 2012 v 19:22 | Reagovat

Nudná část?. no to teda ani náhodou!! :) Těším se dál! zvlášť jaká bude jejich konečná strategie! :)
jenom taková menší poznámka - myslím, že jsi jednou místo Jason Broker napsala Scraper (jako David :D)
trošku mě to zmátlo :)

9 Vicky | Web | 7. listopadu 2012 v 21:56 | Reagovat

jakápak nuda?! :D těším se na tu strategii  jak to všechno provedou :-D Pokračuje to fakt skvěle! :D

10 Tewie | Web | 18. března 2013 v 11:31 | Reagovat

pěkný, zajímalo by mě, co se chystá na z. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama