3. kapitola - Vítej doma, tati!

22. října 2012 v 17:45 | Alea |  Teritorium


O víkendu jsem byla na posledním závodu v orienťáku tento rok. Musím se pochválit - celkem dost se zlepšuju. Ani jednou jsem se nějak výrazně neztratila! To se mi už vážně dlouho nestalo...
Kapitola je o něco kratší, než jsem plánovala, ale snad se bude líbit!


Ally Brokerová zničeně oddechovala, zatímco se s úlevným úsměvem na tváři zastavila před oprýskanými dveřmi dveřmi do základny. Otočila se, aby zkontrolovala Shannon, a s mírným uspokojením konstatovala, že dříve jak za tři minuty tu brunetka vážně nebude. Její světle šedá silueta byla celkem dost daleko, na červeno-oranžovém pozadí se nápadně vyjímala a bleskovou rychlostí se k Ally přibližovala.

Opřela se zády o chladné dřevo, zaklonila hlavu a snažila se pomalu vydýchat předchozí sprint. Jako vlk byla Ally neskutečně rychlá. Jediný, kdo se jí v rámci smečky mohl v běhu rovnat, byl Ricky, ale ostatní jinak obvykle nechávala daleko za sebou. Co se týče boje na blízko, bylo to trochu horší. Ally si to nerada přiznávala, ale v tomhle směru byla Shannon o dost lepší. Stejně jako většina kluků-vlkodlaků z jejich skupiny. Namakaní drsní hoši, ušklíbla se Ally. Ale co si budeme nalhávat, pomyslela si potěšeně, Ricky je na tom ve smečce, co se fyzické stránky týče, stejně nejlépe.

"Tys mi normálně zdrhla!" ozval se podrážděný a zadýchaný hlas. Ally se uchechtla, mírně pokrčila rameny a obrátila hlavu směrem k Shannon. Brunetka se opírala rukama o kolena, dlouhé vlasy jí spadaly do zarudlého obličeje a zhluboka oddechovala.

"Nemáš se tak loudat," podotkla s úšklebkem blondýnka. Shannon protočila oči v sloup a cosi nesrozumitelného zamrmlala. Ally po tváři přelétl úsměv.

"Tak jdeme?" navrhla a máchla rukou směrem ke dveřím. Jako odpovědi se dočkala pouze mírného přikývnutí. To jí ovšem stačilo a bez sebemenšího zaváhání stiskla kliku a otevřela dveře.

Uvnitř místnosti nebylo to prapodivné ticho, které v tuto dobu obvykle v základně panovalo. Kromě tlumeného vrčení k ní doléhaly i dva mužské hlasy. Ally vrhla poslední ryhlý pohled na zmatenou Shannon, obezřetně vstoupila a rozhlédla se. Když se její pohled zastavil na jediných dvou osobách v místnosti, překvapeně vyjekla.

"Tati!" zavýskla rozradostněně a vrhla se vysokému blonďákovi do náruče. Ten se pobaveně zasmál a pevně ji sevřel - přesněji řečeno, objal ji tak pevně, že by to každému normálnímu člověku zpřelámalo všechna žebra.

"A já jsem jako vzduch?" ozvalo se uraženě zpoza Jasona Brokera. Ally se s protočením očí odtáhla od svého otce a nakoukla mu přes rameno.

"Ahoj, Ricky," zazubila se na sedícího kudrnáče trucujícího s naoko nazlobeným výrazem. Tomu se zablýsklo v čokoládových očích, postavil se a věnoval jí letmý polibek. Ally se pousmála a udělala pár kroků vzad, aby se mohla na svého tátu pořádně podívat.

Na svým 41 let vypadal Jason Broker opravdu skvěle. Husté blonďaté vlasy, které po něm Ally zdědila, už mu sice už pomalu a jistě začínaly řídnout a na čele a kolem očí se mu objevovaly první vrásky, ale stále působil dojmem nejméně o pět let mladšího muže. Podoba mezi jeho dcerou a jím byla opravdu neskutečná. Stejné rovné blond vlasy, stejný tvar obličeje, stejný nos a stejně vykrojené rty. Jediné, v čem je jejich rysy výrazně lišily, byly Allyiny smaragdově zelené oči. Ty měla jako jediné po své matce.

"Jak to, že si v tady tak brzy? Myslela jsem, že přijedeš tak příští pátek, ne-li dýl," zeptala se překvapeně a sedla si na jednu z mnoha židlí stojících okolo dlouhého obdélníkového stolu.

"Už mě tam na tom jednání zkrátka nebylo potřeba," řekl Jason prostě a pokrčil rameny. Napodobil svou dceru, přitáhl si k sobě jednu židli a posadil se na ni. Pohledem při tom zavadil o druhou příchozí.
"Ahoj Shannon," pozdravil ji a zářivě se na ni usmál.

"Nazdárek, Jasone," kývla Shannon hlavou a zazubila se. Allyinina taťku měla ráda. Byl milý, vtipný a neuvěřitelně optimistický. A navíc neměl jako spousta starších vlkodlaků tendenci neustále poučovat, což bylo něco, co Shannon z hloubi své duše nesnášela. Nenáviděla, když se jí někdo snažil říkat, co má dělat.

Přešla k malé vrčící ledničce v rohu a otevřela ji. Do potemnělé místnosti se rozlilo světlo a brunetka se zamyšleně svraštělým obočím zkontrolovala obsah lednice.

"Dá si někdo colu?" houkla a mrkla na Brokerovy a Rickieho. Všichni tři zavrtěli hlavami, a tak Shannon s pokrčením ramen vytáhla plechovku a lednici loktem zabouchla. Posadila se vedle Ally, otevřela chlazený nápoj a vypila půlku jeho obsahu naráz. Pak se se zájmem otočila na Jasona.

"Už jsi slyšel o tom úterku?" zajímala se a znovu si lokla coly. Periferním viděním zpozorovala, že Ally se znepokojeně zavrtěla a nesouhlasně se ušklíbla.

Jason pomalu přikývl a povzbudivě se na svou dceru zazubil.

"Nic si z toho nedělej," chlácholil ji a objal ji kolem ramen. "Něco takového se může stát každému - i těm nejlepším."

"Tobě se to řekne," zabručela nespokojeně a ošila se. "Ty jsi nejuznávanější a nejslavnější alfa, jakej kdy vedl naši smečku." Jason jen skromně pokrčil rameny a mávl rukou.

"Hele, na to, že je ti 17 a smečku vedeš jenom půl roku, je i to, že sme zatím jen jednou prohráli, celkem dost velkej úspěch."

"To ti teda pěkně děkuju," ušklíbla se Ally. Ricky se pobaveně zachechtal.

"Já to nemyslel zle," začal se rychle obhajovat Jason a rozpačitě se podrbal v blonďatých vlasech. "Já chtěl jen říct, že-"

"Jo, jasně, já vim, taťko," skočila mu Ally do řeči, zakřenila se a uštědřila mu pořádnou herdu do zad. Otec se po ní se smíchem a hlasitým "HEJ!" ohnal a začal ji lechtat.

Shannon s úšklebkem a mírně povytažením obočím sledovala, jak se dva nejslavnější vůdci smečky za posledních padesát let naprosto nedůstojně válí po zemi, tlemí jako šílenci a snaží se jeden druhého dostat na lopatky.

Vyměnila si pobavený pohled s Rickym, který měl co dělat, aby nad tou podívanou nevyprskl smíchy a blahosklonně nad nimi zavrtěla hlavou.

"Jako malá děcka," povzdechla si a mlaskla.

---


David Sraper stál u otevřeného okna a zamyšleně hleděl ven. Ze svého pokoje měl krásný výhled na okolní hory a lesy. Venku mohlo být maximálně tak patnáct stupňů, do místnosti foukal chladný a mrazivý vítr, ale David zimu ani moc nevnímal. Miloval vítr. Tak moc mu připomínal chvíle, kdy se jako vlk mohl svobodně prohánět lesy a naprosto vypnout. Což poslední dobou potřeboval čím dál tím víc.

Východní mu dělali opravdu velké starosti - větší, než by byl kdy ochotný komukoliv přiznat. Ano, v úterý jim to natřeli, ale co si budeme nalhávat - bylo to jejich první vítězství za... ehm, prostě za hodně dlouhou dobu.

Východní neměli dobrou strategii. Popravdě - měli ji příšernou. HORŠÍ než příšernou. Co se taktiky týče, byli na tom prachmizerně - neuměli správně rozložit síly a chladná logika jim byla cizí - do všeho se vrhali s horkou hlavou. Typický znak Brokerovic klanu. Naneštěstí byli vedle nich vždy tací, kteří je uklidnili a navedli správným směrem. Ale jedno se jim muselo nechat - Brokerovi byli silní, odhodlaní a vytrvalí. A to jim doteď vždy k vítězství stačilo.

Zamračil se. Jediný člověk z jejich smečky - přesněji řečeno, jediný vlkodlak, který mu dělal opravdu starost, byla ten prcek Deanová. Její fyzické dovednosti ho moc nezajímaly - kdyby se s ní někdy musel utkat, byl si téměř stoprocentně jistý, že by ji dostal během několika minut. Jo, fajn, byla silná a někteří z jeho vlastní smečky by při střetu s ní mohli mít celkem dost velké problémy... ale David byl vůdce Západních. A na něho prostě nemá, tečka.

I když... o tohle mu nešlo. Její bojové schopnosti mu byly upřímně jedno. Deanová byla totiž zatraceně chytrá. Díky jejím lstím a úskokům prohráli už tolik bojů, že v zájmu Davidovy hrdosti a sebeúcty to už přestal počítat. Deanová byla jedinej pořádnej stratég, kterého Východní momentálně měli.

Zafoukal vítr. David chvíli melancholicky pozoroval, jak se po stráních žene pestrobarevné listí, které poryv vzduchu hnal kupředu. Slunce se pomalu ztrácelo nad ostrými vrcholy hor, sklouzávalo za temnou hradbu lesů Lethal Valley.
Nemohl si pomoct. Neustále musel o Shannon Deanové přemýšlet. Tedy, měl-li být upřímný, poslední dobou čato přemýšlel o nejrůznějších způsobech, jak ji zabít.

Pro jeho smečku znamenala opravdu veliký problém. Bylo by nejjednodušší, kdyby ji jednoduše oddělal, ale mělo to malinkatý háček. Nesměl na ní zaútočit - alespoň ne přímo.

Svět vlkodlaků byl krutý, podlý a nelítostný, ale měl i svá dávná a všemi respektovaná pravidla. A ta se dodržovala. Bez výjimky.

Pravidlo první. Vlkodlak-muž nikdy nezaútočí na vlkodlaka-ženu jako první - pouze v případě, že je dotyčná vůdcem. To jdou nějaké ty pokusy o gentlemanství stranou.

Nepřicházelo tedy v úvahu, že by ji ze zálohy přepadl a zabil. Nejenom že by to Východní rozzuřilo do nepříčetnosti, ale David měl dokonce podezření, že by mu ani jeho vlastní smečka neodpustila. Ne že by jim to měl za zlé. On sám by také podobnou srabárnu netoleroval. Vítězství je sice krásná věc, ale hrdost je prostě hrdost.

Jsou prostě věci, co se ve světě vlkodlaků zkrátka nedělaj.

Zbývala tak jenom jediná možnost - možnost, že by na něj Deanová vystartovala sama. Ale podle Davida to byla blbost. Byl si stoprocentně jistý, že tohle by mu v životě nevyšlo. Ta prťavá mrcha nepatřila k lidem, co jen tak na někoho vyjedou kvůli obyčejnému hecování nebo pár urážkám. Ricky, Ally, ti možná, ale ne Shannon.

Daleko výhodnější by ovšem pro jeho smečku bylo, kdyby ji dokázal přetáhnout na svou stranu. Dobrý stratég by se jim vážně bodnul. Ale jakmile se mu ta myšlenka objevila v hlavě, hned věděl, že je to (opět) naprostá hovadina. Tohle by mu už vůbec nevyšlo. Na to byla příliš loajální.

I když... jak tak nad tím uvažoval, v jejím případě mu vlastně nešlo jen o zájmy smečky. Ta mrňavá potvora ho prostě nehorázně štvala.

Po celý svůj život to byl vždycky on, kdo sebejistě stál s nahozeným poker-facem, klidný, chladnokrevný, sebevědomý a vyrovnaný. Ale teď ne. Ta mrcha ho při každé příležitosti neuvěřitelně provokovala a vyloženě smála do očí. Nemohl si pomoct - vždy na ní vyjel jako nějaký horkokrevný zablešenec z Východní smečky. A ona vždy jen klidně stála a pozorovala ho s pobaveně nadzvednutým obočím. Nenáviděl ji. Bože, tak moc ji nenáviděl! Hořce se ušklíbl. Příště se už nenechám ovládnout city, umínil si v duchu. Ovšem.. to se snáz řekne než provede.

Avšak...uvažoval a v hlavě mu jako na povel vyskočila její úžasné šedé oči... jak nad tím tak přemýšlel... vážně ji chce zabít...?

"Davide?" ozvalo se tiše za jeho zády. Jmenovaný překvapeně nadskočil a prudce se otočil. Když však spatřil osobu ve dveřích, úlevně se zhroutil na parapet .

"Panebože, tohle mi nedělej, Oli," oddechl si a zavrtěl nevěřícně hlavou. "Ježkovy bulvy. Málem jsem z tebe dostal infarkt, ségra!"

Olivia Scraperová se pobaveně ušklíbla a vešla do pokoje. Dveře nechala otevřené na chodbu.

"Máš tu zimu," poznamenala, založila si ruce na prsou a zimomřivě se otřásla. Pár kaštanových pramínků jí sklouzlo do obličeje. David ledabyle pokrčil rameny.

"Zavři to okno, blázne," doporučila mu mírně. "Vždyť tu zmrzneš! Nechápu, jak můžeš stát v tý kose u otevřeného okna a ještě ke všemu s krátkým rukávem!"

"Mě zima nevadí," pokrčil David rameny. "Já jsem na tohle počasí vybavenej," zakřenil se a pěstí se bouchl do hrudi. Olivia protočila oči v sloup.

"Zavři ho!" poručila mu a znovu se otřásla. David si sice útrpně povzdechl, ale svou mladší sestru poslechl a okenice zprudka zabouchl.

"Spokojená?" zeptal se otráveně a pozvedl obočí. Olivia se zakřenila.

"Dokonalý," odvětila sladce s úsměvem a opřela se ramenem o futra dveří.

"Potřebuješ něco?" zajímal se David a pronikavě se na svou sestřičku zadíval. "Nebo si mě přišla jenom provokovat?" Brunetka se zvonivě zasmála a zavrtěla hlavou.

"Otravovat tě budu potom. Dole čeká Leo - prej s tebou má mít hlídku či co," pokrčila rameny. David se bouchl dlaní do čela a zaúpěl.

"Já debil! Úplně mi to vyklouzlo," ztěžka si povzdechl a přešel ke své sestřičce. "Díky." Rychle ji objal a vlepil jí pusu na čelo. Olivia se mírně usmála.

"Dávej na sebe pozor," doporučila mu. David protočil oči v sloup a v ledově modrých očích mu pobaveně zajiskřilo.

"No tak, ségra, vždyť mě znáš!"

"No právě," povzdechla si Olivia Scraperová s úšklebkem. Pak svého bratra plácla po zádech a vystrčila ze dveří.

"Makej už," začala ho vyhánět. Jemně do něj šťouchla loktem a jednou rukou mu pocuchala vlasy. "Ať na tebe chudák nečeká věčnost!"

David se zakřenil a rychle za sebou zavřel dveře do pokoje.

"Měj se," rozloučil se rychle a vystřelil z domu jako namydlený blesk.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hejlynka | Web | 22. října 2012 v 18:01 | Reagovat

Moc hezká kapitola...Už se těším na pokračování...:-D

2 Nalouwi | 22. října 2012 v 19:41 | Reagovat

krásný!! Už se taky těším na další kapitolu... David je fajne! :DDD

3 Zoey | Web | 22. října 2012 v 20:02 | Reagovat

Dobře ty...8)Krásná kapitola, mocinky se mi líbí8)těším se na pokračování, mocinky moc!!!8)8)8)

4 knihofil18 | Web | 22. října 2012 v 21:01 | Reagovat

Vynikajúca kapitola. Začína to byť čoraz zaujímavejšie! :)) Teším sa na pokračovanie, lebo táto poviedka je najlepšia, akú som čítala o vlkolakoch. Rýchlo novú kapču, prosím!!! ;) Wow...

5 Alea | E-mail | Web | 23. října 2012 v 19:01 | Reagovat

[1]:
[2]:
[3]: Na pokračování už pomalu, ale jistě začínám pracovat :). Jsem ráda, že se kapitola líbí.

[4]: Vážně? To mi lichotí :D. Doufám, že tě pokračování nezklame!

6 Natali | Web | 23. října 2012 v 20:27 | Reagovat

Hahahaha, takže s Davidem a Shannon to bude ještě zajímavý! :) Už se moc těším na pokračování! ;)

7 Faint | Web | 24. října 2012 v 13:06 | Reagovat

Ďakujem za komentár ani nevieš ako potešil :)

8 Aravis | Web | 25. října 2012 v 11:03 | Reagovat

Nádhera :) Celkem mě zajímá, co nakonec David vymyslí :D :D

9 Vicky | Web | 25. října 2012 v 15:52 | Reagovat

dokonalá kapitola! Rozhodně jsem na straně Východní smečky! :-D

10 Alea | E-mail | Web | 26. října 2012 v 6:36 | Reagovat

[6]: Uvidíš... :D

[7]: Nemáš zač :).

11 Ænag | E-mail | Web | 26. října 2012 v 15:40 | Reagovat

Nejdřív se chci strašně moc omluvit, že jsem přišla pozdě...
Je to další skvostná kapitola, opět klobouky dolů! (Jen drobný překlep v druhém odstavci 'smečku'→ 'smečky';o))
Zahlasovala jsem, že fandím Východním, ale nejde ani tak o Východní jako o Ally (pro mě):)

12 Tonča | Web | 27. října 2012 v 19:40 | Reagovat

Boží, těším se na pokráčo. Poker face forever

13 ariven | Web | 28. října 2012 v 21:04 | Reagovat

Hmm... tak copak David vymyslí? A co měla znamenat ta poznámka o Shannoniných očích?   Sakra, ta kapitola zase vyhodila tolik otázek! :D O důvod víc, proč se těším na pokračování ;-)

14 Vera | Web | 29. října 2012 v 15:46 | Reagovat

Tyjo! hodně se mi líbilo, že byla kapitola psána ze dvou úhlů pohledu :) v některých chvílích jsem dokonce žasla nad tvým stylem psaní - super!
jednom jedna věc, co se mi opravdu nelíbí - ne není to nic v psaní, ale ve vkládání textu. nemohla bys jej nějak...upravit, tím myslím aby jednotlivé řádky nebyly tak daleko od sebe a dát tomu jednotný tvar i v délce řádku. Mě osobně toto dost ruší při čtení

15 Alea | E-mail | Web | 29. října 2012 v 16:34 | Reagovat

[11]: Opravím :).

[14]: Zkusím to :D. Ale co se forátování týče - nejsem v tom moc dobrá, ale pokusím se :).

16 Tewie | Web | 18. března 2013 v 11:06 | Reagovat

Shannon s úšklebkem a mírně povytažením obočím sledovala, jak se dva nejslavnější vůdci smečky za posledních padesát let naprosto nedůstojně válí po zemi, tlemí jako šílenci a snaží se jeden druhého dostat na lopatky.

:D tak tahle věta mě neskutečně pobavila :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama