Moje máma je anděl

3. září 2012 v 16:28 | Alea |  Krátké povídky

Já vím, slíbila jsem kapitolu k Teritoriu, ale nějak mi to nevyšlo :). Takže zatím tu máte tohle. Je to (jako obvykle) trochu smutnější, ale na happyendy já hold nejsem :).



Tatínek mě uložil do postýlky. Stejně jako maminka mi přečetl pohádku, přikryl mě, dal mi pusu na dobrou noc a zhasnul. Ale prostě to nebylo ono.

Chybí mi maminka. Škoda, že tu se mnou nemůže být. Ale není to její vina - moje maminka je zvláštní agentka na supertajné misi. Je totiž anděl, víte?

Nedávno jsme seděli ve školce v kroužku na koberci a povídali jsme si o povolání našich rodičů. Když přišla řada na mě, řekl jsem, že můj tatínek je opravář a maminka anděl. Paní učitelka se na mě tak smutně podívala a řekla, že je jí to líto. Nechápal jsem ji. Mít mámu anděla je přeci super, ne? Rozhodně lepší než policistku nebo zubařku, brrr! To bych nesměl jíst žádné bonbóny ani čokoládu a musel bych si stráášně dlouho čistit zuby. A to vím naprosto jistě, protože Péťa má mamku zubařku a přesně tohle prý musí dělat.

Být andělem je určitě fajn. Lítat, dávat pozor na hodné lidi a děti a tak. Sice kvůli tomu máma není vůbec doma, ale to nevadí. Je totiž stále se mnou, víte? Tatínek to říká. Ale prý musí být neviditelná, kvůli utajení. To dá přeci rozum!

Je pryč přesně dva měsíce a čtyři dny. Počítám to. Na takovém tom malinkatém kalendáři, co má táta na pracovním stole. Babička mě s ním naučila zacházet, takže teď už vím, jak dlouho už maminka pracuje v nebi.

Začalo to asi před dvěma měsíci. Maminka musela k paní doktorce Stránské, protože jí bolelo bříško. Tatínek jí potom odvezl do nemocnice, prý si potřebují něco ověřit. A už se zpátky nevrátila - ti páni v bílém si ji tam nechali. Nejprve jsem se jich bál, ale pak mi došlo, že asi taky pracují v nebi. Protože jak jinak by tam maminku dostali? Pár dní tam tátu a mě nechtěli pustit, maminka totiž strášně dlouho spala. To není fér. Kdybych JÁ takhle dlouho vyspával, dostal bych od babičky vyhubováno. Ale ona se přeci musela připravovat na tu tajnou misi, takže sbírala síly, to dá rozum.

Když jsem jí konečně mohl jít navštívit, přivedla mě babička za ruku až před pokoj a pak mě tam opatrně šoupla. Prý se mnou maminka chce mluvit. Bál jsem se. Všude bylo spoustu těch bílých pánů a paní, co tam všude běhali sem a tam pořád s někým mluvili.

Maminka vypadala zvláštně. Byla hubená a bílá jako duch. Dovolila mi posadit se na roh její postele a celou dobu mě držela za ruku. Měla ji úplně studenou. Povídali jsme si. Bylo to hezké. Ale když jsem se ji nakonec zeptal, jak dlouho to bude muset zůstat, smutně se usmála a řekla, že asi navždy. Bude totiž muset jít do nebe. Nechápal jsem to. Ale než jsem se jí na to stihl zeptat, musel jsem jít pryč. Babička mě tahala za ruku z pokoje, ale mě se nechtělo. Nechtěl jsem tu nechat maminku samotnou s těmi divnými pány. Byla unavená a bledá. ...Takhle že vypadají andělé?

Když jsme přijeli domů, bylo to divné. Táta seděl sklesle u večeře a jen se nimral v jídle. Když jsem se ho zeptal na to s nebem, smutně si povzdechl, ale vysvětlil mi to. Konečně jsem to pochopil!

Moje máma byla vybraná jako budoucí anděl. Je od nich správné, že vybrali moji maminku. Maminka je totiž ten nejhodnější a nejúžasnější člověk na světě! Bude z ní ten nejlepší anděl. Ale je přeci jen škoda, že s námi nemůže zůstat. Ale to dá rozum, že když je anděl, tak se s námi nemůže stýkat. Bude totiž neviditelná, aby se mohla starat o všechny lidi. A o nás. A ti bílí páni, kteří se o maminku starali, jsou lidé, co připravují budoucí anděly. Přidělávají jim křídla a tak. Škoda, že mi ty svoje maminka nemůže ukázat. Ale podle táty je to supertajné.

Další den jsme šli zase za maminkou. Tentokrát jsem se těch bílých nebál, dokonce jsem je i pozdravil! Musí to být boží, stýkat se s anděly a tak. Taky bych chtěl mít ty super křídla, ale zase by se mi nechtělo jít pryč od tatínka a babičky. Mamka musí být hodně statečná, když do toho jde.

Byla ještě bledší než minule. Skoro jako ty duchové, co mi táta ukazuje v té knížce o strašidlech. Nemůžu si v ní číst, to je snad jasné, takže si zatím prohlížím jen obrázky. Ale za rok se to určitě naučím, uvidíte!

Byla smutná. Ptala se mě, jestli mi tatínek řekl, co s ní bude. Ujistil jsem ji, že ano a že mi to nevadí, i když se mi po ní bude strááášně stýskat. Ale svět přeci potřebuje anděle, ne? A ona z nich bude natuty nejlepší. Ale musí mi slíbit, že k nám někdy zaletí na návštěvu.

Rozplakala se. Bylo to divné. Táta tvrdí, že ženské furt pláčou. Ženské jsou stejně zvláštní. Ještě že jsem chlap - a chlapi NIKDY nepláčou! Alespoň to říkal táta.

Ale pěkně mi kecal. Ten den, co maminka odešla do nebe, jsem ho viděl v ložnici plakat. Ani nevím proč. Sice je maminka pryč, ale určitě je tu s námi -. neviditelná, samozřejmě. A hlídá nás.

Ještě ten den v noci jsme šli s tatínkem a babičkou na balkon. Hvězdy a měsíc krásně svítily. Tatínek říkal, že to je přesně ten čas, kdy čerství andělé odlétají do nebe. Stejně jako naše maminka. A tak jsme jí mávali. Sice jsme jí nemohli vidět, ale táta tvrdí, že ona nás určitě ano. A že odteď nás všechny pečlivě hlídá. A to je super, ne? Je úžasné mít maminku anděla. I když... občas mi opravdu chybí. Jako teď. Vždycky večer, než jsem šel spát, mě objala a zpívala mi ukolébavku. Ne nějakou obyčejnou, ale NAŠI ukolébavku. Tu tatínek neumí. Ale maminka je tu určitě se mnou. Sice jí nevidím, ale určitě teď leží vedle mě a zpívá mi. Jak to vždycky dělávala a taky dělávat bude.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ariven | Web | 3. září 2012 v 20:07 | Reagovat

To bylo nádherný. Jak je tam posaná ta dětská nevinnost, jak ten kluk věří tomu, že je jeho mamka anděl, to je prostě... Je to hodně smutný, ale z pohledu toho kluka mě ten příběh vážně okouzlil.

2 Natali | Web | 4. září 2012 v 18:07 | Reagovat

Je to originální, jak je smrt (a práce anděla) sepsaná z pohledu toho syna... Ta povídka je krásná, i když je smutná.

3 Domča | Web | 4. září 2012 v 20:52 | Reagovat

Prekrásne napísané :-)
Veľmi silný príbeh, ktorý ma skoro dohnal k slzám, ale naozaj veľmi nádherné a z toho pohľadu dieťaťa dokonalé, preto ma to aj tak dojalo

4 Vera | Web | 6. září 2012 v 22:07 | Reagovat

Nádherně smutné, skoro mi po dočtení tekly slzy. To přirovnání s andělem je v celé povídce tak obdivuhodně popsané, že se to čte opravdu krásně :)
Jenom ještě jedna otázka - co bylo té mamince? myslím za nemoc...

5 NikaRoovy | Web | 7. září 2012 v 20:35 | Reagovat

Páni, to je nádherné, myslela jsem, že se rozbrečím. Je neuvěřitelné, že jak je to psáno z pohledu malého chlapce, tak lehce a nevinně, že to může na první pohled připadat veselé, ale pro ty, kdo dokážou pohlédnout do nitra příběhu je to smutný. Je to dokonalý, tahle povídka se ti fakt strašně povedla, já nevím co říct. Je nádherná. :-)

6 Linda Teatime | Web | 8. září 2012 v 14:56 | Reagovat

Smutné, ale pěkné. Přesně jak to mám ráda. A taky musím pochválit originalitu. Vážně, moc pěkná práce ;)

7 Katka | E-mail | 18. září 2012 v 11:35 | Reagovat

No mě to teda dostalo já jsem teda brečela je to krásné jak ten chlapeček říká že jeho maminka má nejůžasnější práci na světě jako Anděl :) Krásné :)

8 Nalouwi | 19. září 2012 v 19:28 | Reagovat

to je fakt nádherný... jak napsala Ariven, je tam úžasně vystižená ta dětská nevinnost a nevědomost a díky tomu to hlavně získalo tu krásu...

9 Lucy | Web | 28. září 2012 v 14:33 | Reagovat

To je takový milý, ale i smutný:(.

10 teri-vlk | Web | 2. listopadu 2012 v 21:23 | Reagovat

Je to nádherný! Musím se přiznat, že mi z očí steklo pár slz. Byl to strašně hezký, jak chlapeček věří, že je krásné mít maminku jako anděla. Nevím co bych Ti na to měla napsat. prostě krásný! :)

11 ama | 8. listopadu 2012 v 20:56 | Reagovat

to je překrásný. hrozně smutný a zaráz je roztomilý jak to ten kluk bere a hrozně hezký jak je to napsaný. má to úžasnou náladu a atmosféru.

12 Carol | 21. prosince 2012 v 14:38 | Reagovat

Originální námět. Přečetla jsem to jedním dechem, ke konci mi bylo tak divně, úzko, do breku... Ale potom jsem to dočetla a nad těmi krásnými - i když smutnými - myšlenkami jsem se i pousmála... Jak krásné je umět vystihnout dětskou nevinnost a nevědomost, vážně se ti to povedlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama