1. kapitola - Vetřelci

30. září 2012 v 12:06 | Alea |  Teritorium

Jooooo! Tak jsem to konečně dopsala vážení :D. Sice s menším zpožděním ale snad se bude líbit. Momentálně se chystám (zase) vrhnout na Donuť smrt padnout, ale bůh ví, kdy to s mojí rychlostí dopíšu. Přeji příjemné počtení!



Lethal Valley, před 18 lety

Ztichlým a osamělým lesem běžela vlčice. Panovala chladná a temná lednová noc, stromy byly obalené třpytivou vrstvou ledu, zem pokrytá sněhem a z černočerné oblohy padal stále a stále další. Některé z vloček se zapletly i do jejího čokoládového kožichu. Pár sekund zde setrvaly, pak se však rozpustily na jejím horkém a zpoceném těle a třpytily se jako drobné křišťály mezi hustou srstí.

Vlčice dál neúnavně běžela. Její pružné a mrštné tělo se míhalo mezi stromy, obratně se vyhýbala pařezům, spadaným větvím a vzrostlým smrkům. Přeskočila přes spadlý strom. Pod čokoládovou srstí se zavlnily svaly, celé její tělo se napjalo, když se skrčila a vyskočila. Ladně a zlehka se přes strom přenesla a pak měkce přistála v hromádce sněhu.

Vyběhla z lesa. Nezpomalila, naopak zrychlila na nejvyšší možnou rychlost. Tak blízko. Panovalo hrobové ticho, slyšet bylo pouze její pravidelné oddechování a křupání zledovatělého sněhu, do kterého se jí bořily tlapy.

Už jenom kousek...

Všude kolem se rozprostíralo bílé prázdno. Pustá louka posetá sněhem a ledem. Za vlčicí zůstávaly hluboké stopy, které přerušovaly tuto stereotypní planinu.

Ještě zrychlila. Hlasitě funěla, od tlamy jí odkapávaly sliny. V zářivých zelených očích měla neústupný, téměř maniakální výraz. Jen chviličku...

Vyběhla na kopec. Na chvíli se zastavila a zrychleně oddechovala. Celé její tělo se klepalo, nebyla daleko od úplného vyčerpání. Zakňučela a rozhlédla se kolem.

Byla to nádhera, to ano. Kolem se tyčily vysoké a nepřístupné hory, tmavé, chladné, nebezpečné. Byly pokryté hustými lesy, občas se z nich vynořovaly vysoké a strmé skály. Nebyla ovšem v situaci, kdy by mohla tuto krásu obdivovat. Měla jiný úkol. Shlédla dolů. Na okraji lesa stála pěkně udržovaná chalupa.

Hnědo-bílý nátěr zářil novotou. V oknech se svítilo, za světlými zmačkanými záclonkami se hýbaly nějaké postavy. Přecházely sem a tam. Z komína stoupal hustý šedý dým, pomalu se rozplýval na pochmurné noční obloze a mizel v hluboké černi mezi jasnými a zářivými hvězdami, které společně s měsícem osvětlovaly tajemné lesy. Byl úplněk.

Vlčice zavětřila. Od tlamy jí šla pára, jak se její dech srážel v mrazivém vzduchu a vytvářel drobné bílé obláčky. Přikrčila se. Napjala všechny svaly, zhluboka oddechovala. Nahrbila hřbet, zježily se jí chlupy a vycenila zuby. Jejím tělem proběhl silný záchvěv. Vlčice zakňučela.

Pomalu se vytahovala do výšky. Svalnaté vlčí tělo dostávalo poněkud lidštější podobu, zakulacovalo se, vytahovalo, smrskávalo, napínalo. Chlupy vypadaly, jako by jí zarůstaly zpět do jemné růžové odhalené kůže, po chvíli na ní zůstalo jen pár flíčků hebké hnědé srsti. Celá postava se rozšiřovala a mohutněla, získávala ovšem také něžné ženské křivky. Podlouhlá vlčí hlava se začala groteskně smrskávat, po chvíli se však začala protahovat do výšky. Tlama zarůstala zpět do obličeje. Černý čumák nahradil drobný nos pokrytý pihami, z úzkých vlčích pysků se staly plné, lehce narůžovělé rty. Z pohledného dívčího obličeje zmizela srst a nahradila ji jemná bledá kůže. Tmavé řasy lemující mandlové oči se protáhly.

Mrkla. Duhovky se smrskly, barva ovšem zůstávala stejná. Zářivá zelená. V lesklém povrchu jejích očí se odrážely bělostné štíty milovaných hor.

Zadul vítr. Hříva dlouhých, lehce zvlněných kaštanových vlasů se zatřepetala ve vzduchu, dívka - nebo spíše žena? - se zimomřivě otřásla a na odhalených částech těla jí naskočila husí kůže. Oblečená byla pouze do tmavě modrých upnutých džín, kozaček a smaragdově zeleného svetru, což vzhledem k ledovému zimnímu počasí opravdu nebylo nic moc. Povzdechla si a vykročila vpřed.

Zprvu se v hlubokém a sypkém sněhu pohybovala dost neohrabaně a těžkopádně, po chvíli si ale na jeho zrádnost a nevyzpytatelnost zvykla, a tak se relativně rychle brodila z kopce dolů směrem k chalupě. Chladný vichr si hrál s prameny kaštanových vlasů a házel jí je do obličeje, ze kterého si je neustále odhrnovala zpět drobnou štíhlou rukou.

Mírně se zamračila. Její půvabnou tvář zahalil stín pochybností, když konečně stanula před dveřmi malé roubenky a nejistě si skousla spodní ret. Jak jim to má říct? Věděla, jak zareagují. Ona sama by před několika hodinami zareagovala stejně.

V hlavě se jí vynořil pohledný tmavovlasý mladík. Rychle zavrtěla hlavou. Sakra, mysli na Jasona, ty blbko! Zhluboka se nadechla, polkla a otevřela dveře.

Závan horkého vzduchu jí téměř vyrazil dech. Rychle vstoupila dovnitř a rozhlédla se po obyvatelích chaty.

Byli tu všichni. Nesourodá hromada mužů a žen byla nasáčkovaná kolem kulatého tmavě hnědého dřevěného stolu přeplněného různými nákresy, poznámkami a mapami.

V jeho čele sedě vysoký pohledný blonďák. Na sobě měl černé džíny a rozdrbané triko Guns N' Roses. Blonďaté vlasy mu padaly do laskavých oříškových očí zdobených dlouhými světlými řasami. Přes rameno se mu nakláněla drobná buclatá dívka s rovnými červenými vlasy až do pasu, roztřepenou ofinou a modrou košilí s vykasanými rukávy a něco mu ukazovala na mapě ležící před ním, přičemž jednu ruku měla konejšivě položenou na jeho paži. Blonďák jí zamyšleně naslouchal a okusoval při tom konec zelené propisovačky, kterou nervózně klepal do svého spodního rtu. Vypadal ustaraně. Ostatní v místnosti je zaujatě sledovali.

Brunetka se mírně zamračila. Tohle se jí nelíbilo. Nenápadně, avšak silně kopla do dveří, které se s hlasitým bouchnutím zavřely. Všichni v místnosti sebou polekaně škubli a upřeli pohled na čerstvě příchozí.

"Nazdárek, lidi!" zahlaholila brunetka a usmála se. Vysoký blonďák v čele si úlevně oddychl, odhodil propisku, zvedl se a objal ji. Pevně ji svíral pažemi, až si myslela, že jí rozdrtí všechna žebra.

"Kde jsi se u všech čertů toulala, Beth? Měl jsem o tebe strach" Oslovil ji tiše a mírně své sevření povolil. Beth se pouze tajemně pousmála a zabořila hlavu do jeho ramene. Zavřela oči a nasála známou vůni pryskyřice. Vůni lesa.

"Potom," slíbila a odtáhla se. Blonďák si ji chvíli měřil pohledem, ale když pochopil, že teď z ní důvod jejího pozdního příchodu nedostane, povzdechl si a posadil se zpět na své místo. Beth ukořistila židli po jeho pravici a rozhlédla se po spolusedících.

"Přišla jsem o něco?" kývla směrem k bordelu na stole. "Nějaké novinky?" Pohodlně se opřela a sepjala ruce v klíně. Několik lidí si vyměnilo zachmuřené pohledy. Zamračila se. A jéje.

"Špatný zprávy, zlato," povzdechla si červenovláska a posadila se na volnou židli vedle Beth. Ta se znepokojeně zaškaredila.

"To nám tak ještě chybělo," zabručela si pod vousy a stáhla obočí. "Tak sem s tím," zašklebila se a kývla směrem k nim hlavou. Červenovláska rozpačitě odvrátila pohled a začala zkoumat mapy ležící před ní. Beth protočila oči v sloup a obrátila se na blonďáka.

"Jasone?" vybídla ho jemně. "O co jde?" Tohle se jí nelíbilo. Zavánělo to průšvihem. A to dost velkým. Možná že...? Ne, to určitě ne. Byla si naprosto jistá, že je jediná, kdo ví o jejich existenci. Tedy... alespoň takhle to z jejich vyprávění pochopila.

Jason se mírně ošil, když zjistil, že se na něj upírají všechny páry očí v místnosti. Lehce potřásl hlavou, aby mu blonďaté prameny slezly z obličeje a tiše hledal podporu u ostatních. Beth tiše pěnila. Ó můj bože, mám já tohle zapotřebí?

"Můžete mi to konečně ksakru vysvětlit?" mírně vyjekla. Atmosféra ještě víc zhoustla - člověk se pomalu bál dýchat. "Dee," obrátila se prudce na červenovlásku, "přestaň dělat mrtvýho brouka a konečně mi řekni, co se stalo tak strašnýho, že mi to nikdo nechce říct!" Dee provinile sklopila zrak a skousla si ret.

"No?" Beth mírně pozvedla obočí a červenovláska si povzdechla.

"V západním lese se našla mrtvola vlka," zašeptala Dee tiše a nervózně se ošila. Beth měla co dělat, aby se úlevně nerozesmála. Čekala něco horšího, mnohem horšího.

"To je všechno?" zazubila se. "Pro Kristovy rány, nebuďte tak přecitlivělí. Vlci se zabíjejí každou chvíli, nemusel to být nutně někdo z našich."

Jason zavrtěl hlavou. "Jsme si naprosto jistí, že to nebyl někdo z našich. Prostě obyčejnej vlk, jakejch pobíhá po lese desítky." Beth nechápavě nakrčila nos.

"Tak proč to teda řešíte?"

"Zabil ho totiž vlkodlak," vysvětlila Dee. "Ale nikdo od nás. S Codym jsme to tam byli prohledat," kývla směrem k vysokému dredařovi s plastovým kelímkem piva v rukce, "ale ani jeden z nás nepoznal pach útočníka. Podle stop bych tipovala, že jich bylo tak osm, devět, možná víc," pokrčila rameny a znovu se ztrápeně zachmuřila. Beth zuřivě vydechla skrz zatnuté zuby. Ti idioti!

"To je asi průšvih, co?" nadhodila nervózně ve snaze odlehčit situaci. Drobný kluk s delšími černými vlasy však protočil oči v sloup a okřiknul ji.

"Tohle je vážná věc, Beth, přestaň si z toho dělat prdel!"

"Nech ji, Frede. Zrovna TY máš co říkat." zahučela červenovláska a zhoupla se dozadu na židli.

"Jen se jí zastávej, Dee! Nevím, jestli sis toho všimla, ale řešíme tu DOST závažnej problém!"

"Jak MY? Nevšimla jsem si, že bys od začátku porady něco řekl, tedy kromě toho, že si tady začal jet do Beth!"

"Hlavně že TY jsi nás všechny oslnila naprosto úchvatným řešením týhle podělaný situace!"

"Víš co? Jdi háje!" vybuchla Dee, stoupla si a opřela se dlaněmi o hranu stole. Dlouhé vlasy jí spadaly do rozzuřeného obličeje. "Ty pitomej zablešenej...."

"Dost!" okřikla ji rázně Beth. "Jste oba jak malý," zamračila se a autoritativně je sjela pohledem. Fred se provinile přikrčil, zatímco Dee se pouze ušklíbla a posadila zpět na židli. Beth se zhluboka nadechla. Fajn, tohle by bylo!

"Vím, kdo to udělal," prohlásila a s povzdechem si stiskla kořen nosu. Jason, který se zrovna napil čaje z bledě modrého hrnku ležícího na stole, se zakuckal a vytřeštil oči. Fred, sedící vedle něj, mu uštědřil pořádnou herdu do zad, takže chrchlající Jason znova popadnul dech.

"Díky, kámo," zachrčel, obličej celý rudý. Fred se zakřenil.

"Kdykoliv." Jason jeho poznámku přešel mávnutím ruky a obrátil se na lehce nervózní Beth.

"Cože si to říkala?" vyjekl, stále ještě mírně ochraptělý.

"Vím, kdo to udělal," zopakovala mírně Beth. Na chvíli se odmlčela a pak jim sdělila tu nečekanou a šokující novinu: "V západním Lethal Valley se usadila nová smečka."

Její slova přinesla přesně takovou reakci, jakou čekala. Většina lidí začala cosi šokovaně brblat. Někteří se tvářili pobouřeně, někteří vyděšeně. Všechny to každopádně mírně rozhodilo. Čekali hodně věcí, ale tohle...?

"Narazila jsem na ně během hlídky," pokračovala nerušeně Beth, ignorujíc všudypřítomné mumlání "jejich vůdce, myslím, že se jmenuje Greg, mě zavedl k nim na základnu a..."

"Počkej," přerušil ji Jason, na tváři lehce překvapený a rozhořčený výraz. "Děláš si ze mě srandu?"

"Éee... Ne?" nadhodila tázavě a sledovala Jasonův pomalu rudnoucí obličej. Co mu zase šibe?
"To myslíš vážně?" procedil skrz zaťaté zuby blonďák a v ruce sevřel hrnek ležící na stole. Prsty měl pevně zaťaté, skrz tenkou kůži prosvítaly bílé klouby.

"Jo, myslím to vážně," zopakovala po něm a překvapeně si ho měřila pohledem. "Proč?"

"Proč? PROČ?" vyjekl naštvaně Jason a zlostně přimhouřil oči. "Zbláznila ses? Jdeš si sama někam s úplně cizíma vlkodlakama, aniž bys měla ponětí, jestli jsou hodný nebo zlý a nikomu o tom neřekneš! Víš co se mohlo stát? Máš vůbec ponětí, co všechno ti mohli udělat?"

Ke konci téměř křičel, obličej zkřivený vztekem. Beth se rozzuřeně napřímila. Nenáviděla, když se k ní choval jako k neposlušnému děcku. Všichni v místnosti je sledovali bojácnými pohledy s téměř posvátnou hrůzou. Hrozba v podobě cizí smečky se momentálně zdála téměř zanedbatelná v porovnání s podívanou, jaká se jim naskýtala.

"Proboha Jasone!" zamračila se. "Přestaň na mě řvát! Nic se mi nestalo, tak proč to řešíš? Jsem v pohodě, všechno je OK, uklidni se, ty pako!"

Jason rozzlobeně přimhouřil oči a zatnul čelist. "Tak promiň, že se o tebe bojím. Máš ty vůbec ponětí, co ti mohli udělat?" vyštěkl.

"Ale neudělali," odporovala Beth. "Nic se nestalo, jsem v pohodě, tečka!"

"Ale..."

"Žádný ale," utnula ho rychle. Jason jen překvapeně zamrkal. "Nechci se už o tom bavit. Nikomu se nic nestalo a navíc jsem o nich získala pár celkem výhodných informací. Polohu, počet a tak dále."

"Tak na co čekáme?" zařval dredař, kterého Dee předtím označila jako Codyho. "Jdeme na ně!" zahulákal a zvedl levačku se zaťatou pěstí do vzduchu. Odpovědí mu byl mnohohlasný souhlasný pokřik. Dříve než stačila Beth cokoliv namítnout, Jason rázně povstal a zakřičel: "Ticho." Beth si úlevně oddechla.

Všichni se pomalu uklidnili. Stačil jim jediný pohled na kamennou, bezvýraznou a tvrdou tvář jejich vůdce, která nikoho nenechávala na pochybách, že své pozice a síly je ochoten kdykoliv využít. Cody se zklidnil a zmlknul, jeho tvář ovšem hořela bojechtivostí a nepochopitelným nadšením. Z jeho zrudlé tváře a blýskavých očí čišela touha vyrazit hned teď ven a vyřídit to jednou provždy.

"Nemůžeme tam vtrhnou jen tak," namítl Jason a zachmuřil se. Beth si úlevně oddechla. Alespoň někdo má situaci pod kontrolou. Blonďák zamyšleně svraštil obočí a promnul si rukou bradu. Zatímco Cody potichu vykládal ostatním svou praštěnou a neuskutečnitelnou taktiku na poražení nezvaných návštěvníků, Beth a Dee pečlivě pozorovaly Jasonovu tvář.

Tenhle výraz obě moc dobře znaly. Vyměnily si znepokojené pohledy a Beth si nervózně skousla ret.

"Říkala si, že jsi o nich získala dost šikovných informací," prohodil Jason směrem k Beth. Ta se na svého blonďatého přítele váhavě otočila a přikývla.

"Jo, to jo."

"A víš taky, kolik jich je?" pokračoval Jason, pohled přikovaný někam do vzduchu nad hlavu Dee. Beth zaváhala.

"Viděla jsem jich osm, ale nějaký určitě nechali ještě v záloze," odtušila. "Ale víc jak nás jich rozhodně není," ujistila ho a dál podmračeně sledovala jeho výraz.

"Hmm..." zamumlal pro sebe Jason a sevřel v ruce propisku ležící na stole. Přitáhl si k sobě volný list papíru a začal na něj čmárat jakýsi nákres. Poté se zarazil a zamyšleně si levačkou promnul bradu, propiskou párkrát lehce klepl o stůl. "Určitě bude hrát roli i směr větru," zabručel tiše, "pokud je budeme chtít napadnout ze severozápadu..."

"Počkej," přerušila ho překvapeně Beth. "Ty je chceš napadnou?" vydechla užasle a nevěřícně vykulila oči.

"Jasně že jo," uchechtl si Jason a protočil oči v sloup. "Co jinýho sis myslela, Beth?"

Ta se mírně zarazila. Ano, co sis myslela, Beth...?

"Ale to nemůžete," zaprotestovala a obrátila se na Dee. Ta jen povytáhla obočí a pokrčila rameny.

"V Lethal Valley není místo pro dvě smečky," prohlásila a odhodila si z ramen vodopád rudých vlasů. "A radši ať vypadnou oni než my, ne?" Beth pochopila, že od ní se podpory nedočká, a tak se vytrhla Jasonovi z ruky propisku a odhodila ji pryč.

"Co blbneš?" zaprotestoval a nechápavě rozhodil rukama.

"Nemůžete je jen tak zabít," rozhořčeně vyjekla Beth. "Mluvíme o zhruba patnácti vlkodlacích, Jazzi, nemůžeme je jen tak přepadnout a pobít. To není fér."

"To si měli rozmyslet před tím, než bez povolení vtrhli do našeho teritoria," podotkl škodolibě tmavovlasý Fred a zakřenil se. "Tohle je NAŠE území, nemaj tady co dělat, psiska pitomý." Brýlatý kluk vedle Freda se pobaveně zachechtal a přátelsky ho poplácal po zádech.
"Jo, Beth, nekaž srandu, bude to prdel! Dlouho jsme tu neměli žádnou pořádnou rvačku!"

"Třeba si neuvědomili, že jsou na cizím území," navrhla zoufale Beth. Jason se ušklíbl.

"Jasně, nevšimli si tý pachový stopy, co se táhne od hor až k Lethal Valley. Proboha Beth, mysli logicky! Možná to jsou pitomci, ale takovýho formátu snad ne, nebo jo?"

Podmračená Beth se nervózně zavrtěla na židli a založila ruce na prsou. Jason si jejího podráždění všiml a něžně jí pohladil po ramenou. Ucukla.

"Nechápu, proč je tak bráníš." zašeptal jemně. "Tohle je svět vlkodlaků - takové věci se hold stávají."

"Já vím," procedila Beth skrz zaťaté zuby.

"V tom případě nechápu, proč se tak čertíš," pokračoval Jason a znovu se jí něžně dotkl. Tentokrát se neodtáhla. "Za chvíli to bude za námi, uvidíš. Bude to pro nás hračka," máchl rukou směrem po místnosti a pár přítomných se natěšeně pousmálo. "Za pár let si na to ani nevzpomeneš."

"Kašli na to, Jasone," prohlásil znuděně Fred a podrážděně mlaskl. "Jsme v přesile, takže pokud se slečince nelíbí, že chceme dát na hubu partě vetřelců, má smůlu!"

Jason se nad jeho drzou poznámkou zamračil a chystal se něco odseknout, ale Beth ho zarazila varovným pohledem a zavrtěním hlavy. Fred měl ve smečce silnou pozici, a ačkoliv byl Jason stále hlavním vůdcem, stále pro něj bylo výhodné mít na své straně co nejvíc lidí.

"Nech ho. Vždyť má pravdu," pronesla kysele a povzdechla si.

Tuhle bitvu sice prohrála, ale v hlavě už měla jasno.

Zvlášť proto, že teď už nejde jen o ni, pomyslela si hořce a pohladila své ploché břicho.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 | Web | 30. září 2012 v 12:35 | Reagovat

Páni, úžas! Tie opisy prostredia... wow.. Skvelý nápad! Prosím, rýchlo ďalšiu kapitolu. Som zvedavá, ako to bude pokračovať... prvá kapitola rozhodne zaujala! Píšeš prekrásne.

2 Natali | Web | 30. září 2012 v 13:28 | Reagovat

Tak to se mi hodně líbí!!, krásný nápad :) Chudáci ti z té druhé smečky, rychle napiš další kapitolu, ať víme, jak to dopadne! ;)

3 Kelly | Web | 30. září 2012 v 13:52 | Reagovat

wow , užasně napsané :)

4 Alea | Web | 30. září 2012 v 14:24 | Reagovat

[1]:

[2]: Jsem ráda, že se Teritorium líbí :).

5 ariven | Web | 30. září 2012 v 17:27 | Reagovat

Úžasná kapitola, hlavně ty popisy :-) Těším se, jak to bude dál, ta poslední věta zavání hooodně zajímavou situací :D

6 Vera | Web | 30. září 2012 v 18:21 | Reagovat

HEY to bylo SKVĚLÝ!! :) těším se co bude dál!! Fakt obdivuji, jak jsi na začátku tak dokonale dokázala popsat vlčici! :) těším se na další část!

7 Hejlynka | Web | 30. září 2012 v 19:22 | Reagovat

Nádherná kapitola...:-D
PS: Super desing...:-D

8 Alea | Web | 30. září 2012 v 19:52 | Reagovat

[6]: Vzhledem k tomu, kolikrát jsem tu část s vlčicí přepisovala, by měla vypadat k světu :D.

[7]: Původně jsem plánovala nějaký "podzimní" design, ale i s tímhle jsem nadmíru spokojená :).

9 Aravis | Web | 30. září 2012 v 19:58 | Reagovat

Ten popis okolí je úplně dokonalý :) a vývoj příběhu taky ;) Jenom ten konec... ta narážka na břicho... hej, řekni,že měla prostě jenom hlad! :D¨
Další kapitolu prosím :))

10 Nalouwi | 30. září 2012 v 20:20 | Reagovat

Krásný... Moc povedený popis vlčice i samotný děj... prostě úžasný... Přidej další kapitolu!!! Prosím!!! :) Jo máš pěknej dess

11 Vicky | Web | 2. října 2012 v 17:08 | Reagovat

páni, počkat si na tuhle povídku opravdu stálo za to!!! :-D Tak povedený popis i to jak se přeměňovala - nebylo to zbytečně zdlouhavé ani rozvláčné... =) Jednoduše krásný! :-D Jsem moc nadšená! :-D

12 Tonča | Web | 2. října 2012 v 17:11 | Reagovat

Úžasný, ona s nikým nic nemá, zvláště né s tím pohledným tmavovlasým mladíkem, že ne??XD

13 Alea | Web | 2. října 2012 v 17:26 | Reagovat

[12]: Uvidíš... :D

14 Ænag | E-mail | Web | 4. října 2012 v 16:50 | Reagovat

To je opravdu nádherné, překrásně napsané, dokonalé!!! Žasnu!:) Nenapadá tolik pochvalných slov, abych mohla vystihnout dokonalost Tvého díla...
Ale - přeci jenom jsem rejpal a možná jsem jediná, kdo to nechápe; ale když se přeměňuje z vlkodlaka na člověka (mimochodem výborně popsané), kde sežene to oblečení a když opačně, neroztrhá si ho? Byla bych ráda za vysvětlení. Ale neber to prosím jako urážku tohoto skvostu, mě to pouze jen zajímá:)

15 ama | 7. listopadu 2012 v 17:53 | Reagovat

wow, tak tohle je doopravdy opravdu hodně dobré a výborně napsané. hrozně se mi líbil ten začátek, prostě jsem musela číst dál.

16 Tewie | Web | 18. března 2013 v 10:51 | Reagovat

Wau, vypadá to zajímavě... ona je těhotná? A ským že to? O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama