Září 2012

1. kapitola - Vetřelci

30. září 2012 v 12:06 | Alea |  Teritorium

Jooooo! Tak jsem to konečně dopsala vážení :D. Sice s menším zpožděním ale snad se bude líbit. Momentálně se chystám (zase) vrhnout na Donuť smrt padnout, ale bůh ví, kdy to s mojí rychlostí dopíšu. Přeji příjemné počtení!

Slunce a měsíc

28. září 2012 v 15:48 | Alea
To byl... velmi zajímavý týden :D. Stihla jsem prodělat chřipku, seznámit se s několika zajímavými blázny na orienťáku, schytat asi pět nových skladeb na kytaře a za celý týden napsat jen jeden odstavec k Teritoriu. Původně to měl být krátký úvod, ale pomalu se mi to rozlézá do čtyřech A4. Doufám, že to brzy dokončím - vzhledem k tomu, že se s jednou blbou kapitolou párám skoro měsíc... Takže omluva, vážení!
P.S.: Tak nějak jsem se hrabala ve starých sešitech a na poslední stránce v matice jsem našla tohle. Nic moc, napsáno zhruba před rokem a čtvrt, ale má sentimentální stránka to prostě nemohla nechat vyhodit do odpaďáku :D.

TT Já věřím na víly! A jo a jo a jo!: Dobrou noc...

22. září 2012 v 13:49 | Alea |  Téma týdne
Konečně téma týdne, na které se mi podařilo něco napsat. Nevím, čím to je, ale ta v posledních týdnech mi prostě nějak nesedla...
Původně jsem sice chtěla napsat povídku, ale jelikož se většina mých pokusů podobala spíše "pozitivní" parodii Moje máma je anděl, máte tu tohle...

Abych v tom měla přehled...

22. září 2012 v 12:48 | Alea |  Blog
...aneb koalice toho nejlepšího z blogového světa...

Warning! Pouze informativní článek!

Viva-la-vida vyráží do světa!

21. září 2012 v 15:05 | Alea |  Blog
Tááákže... Došla jsem k závažnému rozhodnutí :D - k založení jakési varianty "affíků" nebo "SBéček". I když... já bych to raději nazvala takovou... ehm... "koalicí toho nejlepšího z blogového světa", což vy, moji zlatí, rozhodně jste!
Nehodlám vám diktovat nějaká přitroublá pravidla typu "dvakrát týdně se stav na mém blogu" a podobně - když se stavíte, tak se stavíte a je to :D. Já sama nejsem v tomto ohledu nějak extra spolehlivá (jak někteří z vás jistě ví :D), ale když se u vás stavím, nějakou stopu rozhodně zanechám, to se nebojte.

Pokud do této "koalice" chcete patřit, stačí zadat jediné:

1. Přezdívku
2. Adresu blogu

... a já se na váš blog kouknu a uvidím, zda si vás přidám. Omlouvám se, ale nehodlám "spřátelovat" s každým blogem, na který narazím. Podívám se, a pokud mi bude blog sympatický a bude o něčem, co mě zajímá (když se např. celý jeho obsah bude týkat seriálu, o kterém jsem v životě neslyšela, patrně si ho do oblíbených nepřidám), napíšu vám své rozhodnutí :D.

Něco jsi ztratil...

18. září 2012 v 12:19 | Alea |  Drabble
Šel ztichlou ulicí. Míjel lampy, obchody, parky, jen tak se procházel klidným nočním městem. Neměl by mít výčitky svědomí. Nikdy je nemívá. Ale tentokrát měl takový pocit... že to možná trochu přehnal. Zatřepal hlavou. Ne, to určitě ne... Kašli na to sakra, vždyť si to neudělal poprvé.
"Hej! Hej ty! Ty v tom černým!" dusivé ticho přeřízl hlasitý výkřik. Otočil se. Prázdnou ulicí k němu běžela dívka. Celkem vysoká, blondýna, dlouhé vlasy jí sahaly téměř do půlky zad a zvýrazňovaly velké oči. Zalíbně ji sjel pohledem a obdivně hvízdnul.
"Čau kočko. My se známe?" prohodil a zářivě se zazubil. Ruce strčil do kapes již značně odrbaných tmavých džín. Dívka se nad jeho chováním znechuceně ušklíbla.
"Jasně že se známe."
"Aha. tak to promiň," omluvně se usmál a mrknul na ni. "Nemůžu si pamatovat každou kočku ve svým okolí." Ani to s ní nehnulo.
"Něco si ztratil," prohlásila najednou chladně.
"Cože?" povytáhl obočí a podrbal se již v tak dost rozcuchaných vlasech. "Co jsem ztratil?"
"Je to už nějakou dobu," poznamenala, ignorujíc jeho otázku.
"Super," pokrčil zmateně rameny - nevěděl, co jí na to říct. "Dáš mi to?"
"Ne," zavrtěla hlavou. "Já to nemám."
"Děláš si ze mně srandu?" vyjekl a uchechtl se.
"Nedělám," odvětila. Přistoupila blíž - teď téměř mohl spočítat její světlé řasy a drobné pihy na tváři. Zachvěl se, avšak s chladnou nocí to nemělo nic společného.
"Vážně ti něco chybí. Jsi zlý, krutý a sobecký." Smutně zavrtěla hlavou. Ztěžka polkl.
"Ztratil si srdce."

Bušení tvého srdce

13. září 2012 v 15:42 | Alea
Nejdřív malá poznámka na začátek :). Poslední dobou nějak moc nestíhám, proto se prosím nedivte, když tu nebude nic moc přibývat a že nebudu komentovat oblíbené blogy a spol. Ovšem to, že nekomentuji, neznamená, že vaše články nečtu, rozumíte? :D

Každý přijde, odejde.
Kdy? Na tom už nesejde.
V srdci drobná jizva bledá,
nenajde vždy ten, kdo hledá.

Černé slzy s krví smíchej,
nepřemýšlej, prostě dýchej.
Nemá smysl čas chtít vrátit,
žádnou bolest nelze zkrátit.

Nemáš ani tušení,
jak moc mi chybí
zvuk krásný, libý,
tvého srdce bušení...

Can anybody tell me what's going on...?

9. září 2012 v 15:56 | Alea |  Já a zase já...
Letošní rok bude poctivý blázinec. Rozhodla jsem se trochu překopat svůj volný čas a jsem na sebe náležitě pyšná. Jediné, čeho jsem se nevzdala (a taky se vzdát nehodlám!), je kytara. Jinak jsem se vybodla na scénický tanec a přibrala dramaťák a orienťák. Tomu jsem se už sice dříve tak nějak věnovala, ale teď to bude jaksi... oficiálně :D. Každopádně by mě celkem zajímalo, jak to budu zvládat. Vidina mě, jak každý čtvrtek a pátek supím s mapou po lese, mě celkem děsí. Držte mi palce!

Stejně mi přijde, že tenhle rok všem nějak hrabe. Sestra (která je, mimochodem, normálně téměř blonďatá) se obarvila na tmavě hnědou, rozhodla se začít každý den běhat (jaj, to jí připomenu, až jí za týden najdu u televize s chipsama v ruce!) a (zase) k nám domů tahá jedno neuvěřitelně nesnesitelné zrzavé individum, čímž pádem jsem nucena poslouchat ty stupidní kecy typu "má mě rád, nemá mě rád...". Ale co, alespoň se mám čemu smát (tajně, samozřejmě).

Moje máma je anděl

3. září 2012 v 16:28 | Alea |  Krátké povídky

Já vím, slíbila jsem kapitolu k Teritoriu, ale nějak mi to nevyšlo :). Takže zatím tu máte tohle. Je to (jako obvykle) trochu smutnější, ale na happyendy já hold nejsem :).

Ozvěna

2. září 2012 v 9:51 | Alea
Mraky kupředu se ženou,
nevšímáš si známých hranic.
Běžíš jen tak za ozvěnou,
běžíš jen tak pro nic za nic.

Skála hlas tvůj vracet stíhá,
za kopci se slunce míhá.
Vše, čeho se nejvíc bojíš
proti tomu, o co stojíš.