Pes, kterého nepřekopnu přes plot

8. srpna 2012 v 11:29 | Alea |  Téma týdne
Zvířata v naší rodině mají společného jen jedno (samozřejmě až výjimku) - nikdy u nás dlouho nevydrží. Nehledejte v tom morbidní podtext. Nejsme rodina nekrofilních zoofilů nebo tak, já osobně zvířata miluju, ale prostě jen máme smůlu. Hlavně já a ségra.

Tou malou výjimkou je naše drazemilovaná kočka - Mája. Táta o ní tvrdí, že je natvrdlá. Podle mě je vychytralá. Až moc. Máme jí už 10 let a je neodlučitelnou součástí naší rodiny - ať si táta tvrdí co chce. Zbožňuju ji. Naši drzou chlupatou kuličku.





Teď abych se dostala k té smůle - kromě Máji jsme nikdy neměli žádné
jiné větší zvíře. Žádný pes, ani kočka, a ani ke křečkům či morčatům
jsme se nikdy nedostali. Rodiče se totiž vždy z konverzací o domácích
zvířatech chytře vyvlékli výmluvami typu: "Až dostavíme plot - nechceme přeci, aby ten pejsek utekl." "Ještě jste moc malé na to, aby jste se
samy starali o nějaké zvíře." A tak dále...
Myslím, že rozhovor podobného typu měl s rodiči každý, nebo ne?

Tak jsme si to vykompenzovaly jinak. Začalo to beruščím domečkem,
když nám byly tak čtyři. Celé odpoledne jsme běhali po zahradě a chytali berušky. Ty jsme potom dali do takového malého vozíku, co děti tahají za sebou, a bláhově si myslely, že ty berušky v něm zůstanou. Co myslíte? Nezůstaly. Mě to ani moc nevadilo, ale chudák ségra z toho byla celkem zdrbnutá. No jo, už si malovala krásnou budoucnost s naší beruščí rodinkou. Ale co se dalo dělat.

Následovala šnečí farma. Někdy v první nebo druhé třídě jsme se rozhodly, že z těch malých potvůrek vyčarujeme
turborychlé superzávodní šneky. Díky naší mamince se nám ale naštěstí nepodařilo ty chudáky nějak moc zdevastovat - zajistila, aby v krabici, do které jsme je daly, byly díry a ti šnečci se udusili atd. Stejně nám nakonec utekli. Dodnes nevím, jestli se to podařilo jim samotným nebo jestli jim pomohli rodiče. Ale to už je teď asi jedno...

Pak jsme (asi ve třetí třídě) nasadily vyšší kalibr - a to jest toulavá kočka. Maminka se mohla zjevit, když ji poprvé viděla. Malá černá zablešená potvůrka. Chodila k nám pro jídlo a my jsme ji pak po celé zahradě naháněly a chtěly si hrát. Vždy nám utekla, není se čemu divit. Takhle k nám chodila pár týdnů, až jednoho dne nepřišla. Pár dní poté jsme ji vyhlíželi, jestli si to náhodou nerozmyslela, ale už k nám nikdy nezavítala. Máma s tátou div že neskákali radostí.
Tu kočku jsme pojmenovali Čičimund. Přišlo nám to lepší než jí říkat Micko nebo Mourku - jak navrhoval taťka. Od té doby tak říkám všem kočkám (včetně Máji). Čičimund... je to prostě takový zvyk.

Náš táta měl stějně vždy zvláštní postoj ke všem zvířatům. Takový... ironický. Ale má je rád, to jo. Alespoň myslím... Také od něho mám svou často používanou teorii rozdělování koček a psů. Nemám ponětí, kde ji sebral, ale děsně se mi líbí :).

Pes, kterého překopnu přes plot, není pes...
...Kočka, kterou nepřekopnu přes plot, není kočka.


Jaj, trochu jsem se rozepsala :). Obdiv všem, kdo to dočetli do konce. Pokud ne, nevadí, ani se vám nedivím :D.

...A co vy? Máte (nebo jste měli) nějaké zvíře?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 12:11 | Reagovat

Páči sa mi štýl, akým píšeš, bolo to také čtivé :)

2 Vera | Web | 8. srpna 2012 v 13:12 | Reagovat

když jsem byla úplně malá, měli jsme psa. Velkýho psa, už ani nevím, co to bylo za rasu, ani jak se jmenoval.Ale museli jsme ho prodat...bohužel...
potom, na jaře 2001 měla babiččina kočka koťátka a z nich jsme si odnesli dva - mourovatou kočičku a zrzavého kocourka, který se potom někam zatoulal...:'(
Ale tu kočku máme dodnes :)

Hrozně jsme se sestrami chtěli mít zase psa, ale mamka o tom nechtěla ani slyšet, protože se bála, že to bude zase taková potvora, jakou jsme měli předtím...ale nakonec, na Vánoce, když jsem byla ve třetí třídě...jsme pod stromeček dostali přepravku s malým štěňátkem :D Máme rasu Si-tzu, takže je to takový malý pejsek, který spí v kuchyni v pelíšku ^^

Chvilku jsme měli ještě rybičky, ale ty nám nikdy nevydrželi dlouho...:/

PS: ta fotka s tím šnečkem je hrozně hezká! :D

3 Alea | Web | 8. srpna 2012 v 13:18 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

[2]: Rybičky, ty jsme taky měli :). O pejskovi se v naší rodině začíná uvažovat a já doufám, že to vyjde.

4 Beatrix | Web | 9. srpna 2012 v 14:57 | Reagovat

Máme desaťmesačné, štyridsaťkilové "šteňa" slovenského čuvača. :D Cez plot sme ho zatiaľ neprehadzovali a myslím, že sa o to vzhľadom na jeho váhu ani nikdy nikto nepokúsi. :))

Inak, zasmiala som sa. :) Najmä na nekrofilných zoofiloch a lienkach (beruškách :)).
A máš ozaj pekný dizajn a dobre píšeš, idem si obzrieť ešte nejaké ďalšie články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama