Červen 2012

Řekni...

28. června 2012 v 18:17 | Alea
Řekni, bude zitřek stejný,
neútulný, beznadějný.
Každý dotek, píseň smutná,
řekni, je ta bolest nutná?

Řekni, má to vůbec cenu?
Za nejistým dál se ženu.
Řekni, proč se stále vracím,
když se poté znovu ztrácím.

Řekni, proč mě srdce pálí?
Řekni, je ten pocit stálý?
Řekni, proč je štěstí křehké?
Pro tebe je vše tak lehké.

Řekni, na co srdce máme,
když je stejně jiným dáme.
Útěchu mám v pažích tvých,
řekni, co znamená smích?

S hlavou v oblacích

26. června 2012 v 14:54 | Alea
Jemné větru objetí,
chvíle, než se rozletí.
Pocit, co tě povznáší,
vše, co láska obnáší.

Skrývá se jen v dešti mraku,
tváří tvář je sluni zraku.
Záře slunce, krása bledá,
zapoumenout se již nedá...

Poslední

23. června 2012 v 12:43 | Alea
Sen, skutečnost či strach,
vše obrací se v prach,
a kdo z nás je teď vrah?

Příští ráno
Nedopsáno
Vzteklý sten
Další den
... neuvidíš.

Protože se ztrácím v čase,
protože to nejde jinak,
protože se vrátí zase,
...pro nás?

Jen my dva v objetí rudém.
Příště... pokud tu budem.

Brána věčnosti

16. června 2012 v 18:50 | Alea
Je to tady. Jednou to přijít muselo... Spisovatelský blok. Sedím nad papírem nebo klávesnicí a nic. Vůbec nic. Občas ze mě vyleze nějaká básnička, ale upřímně, je to taková bída, že všechny hned letí do koše. Samozřejmě až na tuhle. I když, vím, že bych to mohla napsat lépe - i vymyslet lepší název. Ale nejde mi to.
Nenávidím tenhle stav. Je to otravné. A děsně frustrující. Mám vymyšlené téma nové povídky, příběh, postavy, ale když zalezu za počítač, mozek začne stávkovat a já akorát sedím a čučím jako blbec. Snad to časem přejde... Doufám.


Brána let a brána věků,
brána všech zoufalství skřeků.
Brána, co nás pouští dál,
ničí vše, co kdy sis přál.

Dál už tě provází jenom tvůj hlas,
místo, kde navždy se zastavil čas.
Je to tvé vězení, je to tvé prokletí,
bez tebe běží dál roky a staletí...

4. Pouze můj odraz

11. června 2012 v 19:55 | Alea |  Donuť smrt padnout...
Yeah! Další kapitola je na světě :D - už mi zbývá jen 5. kapitola a epilog. Užijte si čtení...


Peří za slzy

10. června 2012 v 12:16 | Alea
Bílá křídla, jemná, křehká,
cesta pro mě nikdy lehká.
Víra, že se dotknu hvězd,
pouze jedna z možných cest.

Doufám jenom, že ty víš,
k tobě že jsem stále blíž.
Která z cest - co já vím,
víra že tě ochráním.

Doufám jen, že je ti jasné,
hvězda má že brzy zhasne.
Být tím, kdo tě navždy chrání,
tohle jen mi zpět jít brání.

Doufám jen, že pochopím,
proč tvůj život stal se mým.
Dříve než se rozední,
užívám let poslední.

V prstech svírám peří bílé,
hořká pachuť této chvíle.
Z plna hrdla křičíš stůj
nechápeš, že já jsem tvůj.

Jen aby jste se nedivili

1. června 2012 v 15:12 | Alea |  Blog
Tákže... Mám pro vás skvělou zprávu :D. Dalších 14 dní o mě na blogu neuslyšíte. Celý příští týden jsem v Řecku (johohó!) a týden na to jsem od středy do pátku na školním výletě, takže budu s největší pravděpodobností jen balit, balit a balit.

Možná, že přednastavím nějaké básničky a 4. kapitolu povídky. Uvidíme. U Donuť smrt padnout mi zbývají dopsat jen dvě kapitoly, takže už uvažuji, že bych začala psát nějakou další povídku... Samozřejmě že druhý díl DSP (prozatímní název - Smrt může počkat), ale v hlavě už mám pár nápadů.

Dneska jsem měla ve škole o literatuře referát... Učitelka se netvářila zrovna nadšeně - člověk by řekl, že už by si mohla zvyknout na moji zálibu v knížkách s temnými konci. Nezdála se moc nadšená...