Květen 2012

Invaze opravářů

30. května 2012 v 21:09 | Alea |  Krátké povídky
Uf, konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala povídku do soutěže u Very na téma Pocit. Když se na to dívám s odstupem, možná je hlavní hrdinka trochu víc natvrdlá, ale stejně už s tím nic neudělám :).


Ta vzteklá blbka na parapetu

27. května 2012 v 20:18 | Alea |  Já a zase já...
Nenávidím skupinové projekty. Ne, blbost, to škrtám. Nenávidím skupinové projekty s nezodpovědnými idioty. Teoreticky vzato - nejsme špatný tým, jen máme jeden slabší článek. Mohla jsem skončit o dost hůř, to vím. Ale stejně mě to nehorázně štve.

Už někde před týdnem jsme se domluvili, že se sejdeme. Všichni souhlasí, všichni mají čas, prostě pohoda... A samozřejmě že den před tím nám ten idiot s klidem oznámí, že nemůže. Panebože! A ani mu nestojíme za tu námahu, aby si vymyslel alespoň TROCHU uvěřitelnou výmluvu. Agr! Uškrtit, rozčtvrtit, zahrabat!

Nikdy jsem nebyla nějaká extra velká velitelka. Naprosto postrádám vůdčí schopnosti - a trpělivost. Vždy jsem byla takový ten flegmatik, co se moc nevyjadřuje, ale je celkem kreativní a krapet přispívá k chodu věcí (svým způsobem). Ale teď - to lítání mezi všemi těmí naštvanými lidmi, to zařizování, zjišťování... Brrr! Nic pro mě.


TT odpoutání mysli od těl: Pryč...

19. května 2012 v 12:22 | Alea |  Téma týdne
Něco chybí, něco hledá,
naděje - má kůže bledá.
Slzy smutku tváři sluší,
svět vykreslen černou tuší.

Sama nad sebou se skláním,
světlo světa srdcem bráním.
Síla mysli podmínek,
hrstka dávných vzpomínek.

Myšlenka jít pryč mě svádí,
věčný dotek mysli mládí.
Věčnosti mě vábí krása,
mysl, tělo - jedna spása.

Hledat, najít a pak ztratit,
věci, co už nejdou vrátit.
Skrz své tělo, čistě, přímě,
mysl má - mé věčné břímě.

3. V mé hlavě

17. května 2012 v 20:52 | Alea |  Donuť smrt padnout...
Jaj, můžete mi gratulovat! Na orientačním závodu jsem skončila druhá!! Yeah! Už bylo načase. V úterý jsem totiž byla na závodech diskvalifikovaná - kontroly jsme museli orazit do takového papírku, který jsem samozřemě ztratila. Ale co, stane se :).



Pendrek, muhehe, ještě to tak :D

11. května 2012 v 17:08 | Alea |  Já a zase já...
Dnešek byl... velmi... zajímavý :D.

Zjistila jsem totiž jednu velmi zajímavou věc - a to, že si patrně musím zajít k očnímu. Anebo k psychiatrovi. Nebo k oboum, to je už jedno :D.

Stála jsem v kuchyni, lila do sebe asi pátou sklenici džusu a zírala na podlahu. Vedle kuchyňský linky leželo něco, co mi děsně připomínalo pendrek s příchutí coly. U nás doma to není nic neobvyklého, ségra sem tam nechává ještě divnější věci na ještě divnějších místech. Samozřejmě, že mě nenapadlo nic jiného, než se pokusit tu věc zvednout.

Dotkla jsem se toho a ten... ehm, "pendrek" se najednou pohnul. Jaj... Myslím, že takhle jsem ještě nikdy v životě neřvala.

Zelené slunce

9. května 2012 v 19:01 | Alea |  Drabble
Dneska mám prostě skvělou náladu :). A už nic mi jí nezkazí - ani spamy pár debilů, co mi nechali takové krásné vzkazy na mém úžasném blogu, ani zítřejší očkování (help!). Mám prostě chuť obejmout svět... A helemese, svět zdrhnul :D.


Malá holčička se žlutými kostkovanými šaty a dvěma hnědými cůpky seděla u stolu, nohama kývala sem a tam a soustředěně kreslila. Nevšimla si, že kluk vedle ní rozlil pití, nevšimla si rozzuřeného jekotu jedné z dívek, ani hlasitého nadávání kuchařek a ani toho, že za ní stojí učitelka a prohlíží si její obrázek.

"Kačenko, copak to děláš?" oslovila jí mile a něžně pohladila po hlavě.
"Maluju," odpověděla holčička pyšně, odložila zelenou pastelku a se zářivým úsměvem jí ukázala svůj obrázek. Paní učitelka si ho vzala do ruky a letmo ho přelétla pohledem. Pak pobaveně zakroutila hlavou a položila ho zpět na stůl.
"Dítě, dítě, už zase kreslíš nějaké hlouposti. Slunce není zelené, Kačenko, ale žluté - stejně jako tvoje šaty," poučovala ji blahosklonně učitelka. Kačenka jen ledabyle pokrčila rameny a dál malovala veliké zelené slunce.

"Mě se to tak víc líbí," prohlásila zarputile a dál kroužila pastelkou, div že neprotrla papír. Paní učitelka si povzdechla a za hlasitého klapotu svých podpatků odešla k vedlejšímu stolu, kde se dva kluci prali o samolepku Scooby Doo.
A Kačenka popadla červenou pastelku a začala vybarvovat buclaté šišaté mraky.

TT originalita: Dokonalost sama

9. května 2012 v 17:00 | Alea |  Téma týdne
Nádherný a jedinečný,
úžasný a vyjímečný.

Klaňte se mi, jsem Bůh sám,
všechno vím a všechno znám.
Názory své strčte někam,
šup šup, rychle, já už čekám!

No tak, věř mi, nebuď blázen!
Bůh právě sestoupil na zem...