1. Vzdej se

22. dubna 2012 v 12:55 | Alea |  Donuť smrt padnout...
První kapitola k Donuť smrt padnout... Přeji příjemné čtení....




Uprostřed malého náměstíčka stála vysoká blonďatá dívka. Mohlo jí být tak šestnáct let, ale něco v jejím držení těla člověku říkalo, že toho zažila o dost více než většina z nás. Vlasy měla stočené ve volném drdolu, takže vynikl její úzký bledý obličej s malým špičatým nosem. Bradu měla hrdě vztyčenou a očima neustále těkala z místa na místo. Na někoho čekala.
Hodiny začaly odbíjet půlnoc a dívka se znepokojeně rozhlédla kolem dokola. Její pohled utkvěl na minutové ručičce hodin, která ukazovala minutu po dvanácté.

"Poslali tě Vyšší, abys mě zkontrolovala?" pronesl sopránový hlas přímo za dívkou. Ta nehnula ani brvou, s ledovým klidem a kamennou tváří se otočila a pohlédla do tváře vysoké ženě s rovnými havraními vlasy. Měla oválný obličej s ostře řezanými rysy, plnými rty a výraznou bradou. Celému obličeji dominovaly děsivé oči jasně rudé barvy. Zpoza ženiných ramenou koukaly oblouky uhlově černých křídel.

"Mládě," pronesla opovržlivě. Dívky její poznámku ignorovala a dál se jí upřeně dívala do očí.
"Jmenuji se Emily," zdůraznila poslední slovo, "a posílají mě Vyšší," pronesla důležitě, "donesly se k nim totiž jisté... zajímavé zprávy."
"Hmm... a proč s tím jdeš zrovna za mnou?" zeptala se žena a zatvářila se překvapeně.
"Podle našich zdrojů s tím máš totiž spojitost," pronesla dívka a probodla ženu pohledem. Ta se ušklíbla a založila ruce na prsou.
"No teda... A z jakého smyšleného činu mě protentokrát zase viní, smím-li to vědět?" protáhla rádoby nevinně a zamrkala.

Dívka rozlobeně přimhouřila oči a její ledový klid byl tatam. Přistoupila k ženě blíž, div že se jejich nosy nedotýkaly, a zuřivě zavrčela.

"Dobrá, nebudu nic předstírat, Adrianne," začala rozzlobeně a vraždila Adrianne pohledem, "nevím, co máš za lubem ani jak toho chceš dosáhnout, ale mám pro tebe přátelskou radu - raději přestaň, dokud je čas. Nemůžes se s námi měřit. Vzdej se, svá bílá křídla už nikdy nedostaneš zpět - před lety to rozhodly jak Strážkyně, tak Vyšší andělé. Padla jsi, konec, tečka. I když... nechápu, jak jsi mohla udělat takovou neuvěřitelnou pitomost," uchechtla se Emily. Adrianne zbledla a o kousek ustoupila.

"Jak jsi proboha mohla zkusit zavraždit Vyšší? Dohnala tě k tomu ta tvá touha po moci a ctižádost nebo jsi si prostě nechtěla čekat? Musela jsi přece vedět, že tě chytí a potrestají - nebyla jsi doufám tak naivní, aby sis myslela, že z toho jen tak vyvázneš?" pokračovala a se škodolibým uspokojením sledovala, jak se bledá Adrianne chvěje.

"Nic o tom nevíš," zašeptala Adrianne, "Nevíš o tom vůbec nic."
"Vím toho víc než si myslíš," odvětila Emily.
"Ne... Nic o mě nevíš, nemáš ani ponětí, jaké to pro mě bylo." lehce zvýšila hlas a nabrala zpět svou ztracenou sebedůvěru. "Dřela jsem jako kůň celé roky a všichni včetně mě si mysleli, že tu pozici dostanu - a najednou místo mě jmenují tu káču! Obětovala jsem tomu vše, co jsem měla, pracovala jsem a brala si tu nejhorší práci, kterou nikdo jiný nechtěl - a oni mě pouze využili, věděli, že tu pozici obsadí ona a nic mi o tom neřekli! A když jsem za nimi byla po jejím jmenovaní, pouze pokrčili rameny a řekli, že hold musím počkat!"

"Dva roky," zašeptala Emily a soucitně zavrtěla hlavou, "dva roky chyběli k tomu, aby ses stala jedním z Vyšších andělů - a získala tohle," řekla a shrnula si ramínko bílých šatů. Na lopatce měla vytetovaná bílá křídla - jejích záře prořízla temnou čerň noci. Adrianne zalapala po dechu a Emily si ramínko spokojeně narovnala zpět.

"Ano," přikývla a soucit se z jejího hlasu vytratil - nahradil ho opět ledový klid. "Možná jsem mladá, ale jsem jedna z Vyšších, takže jsem silnější a mocnější než ty."
"O tom silně pochybuji," odfrkla si Adrianne pohrdlivě.
"Mysli si co chceš," pokrčila Emily rameny, "mě je to jedno. Každopádně si pamatuj, že tohle je poslední varování. Jestli se o něco pokusíš, nebudeme mít slitování a tvou duši zaženeme do Nicoty. Nemáš šanci."
"Uvidíme," pronesla Adrianne domýšlivě a samolibě se pousmála.
"Ano, uvidíme," přitakala Emily.

Adrianne se zasmála a zaklonila hlavu. Černé pramínky vlasů se jí svezly z ramenou a odhalily tak holou část zad, kterou nezahalovaly černé šaty bez ramínek. Na levé lopatce měla vytetovaná černá křídla a pod nimi jedno jediné bílé pírko - symbol pro to, že padla.

"Ty se se mnou nemůžeš měřit," pronesla blahosklonně, "nevím, co ti to Vyšší napovídali za nesmysly."
Adrianne s úsměvem roztáhla svá impozantní černočerná křídla a párkrát s nimi cvičně máchla. Pak po nich zálibně přejela rukou s černě nalakovanými nehty a promnula v prstech jemná a hebká pírka.

"No," pronesla, spustila ruku podél boků a zadívala se na Emily, "doufám, že tohle není naše poslední setkání - nerada bych, aby mi někdo odepřel to potěšení zabít tě," usmála se zářivě. Emily se lehce ušklíbla a pochybovačně zavrtěla hlavou.
"Nebude to tak lehké, jak si myslíš..." pronesla sebejistě.

Adrianne neodpověděla, jen si lehce odfrkla. Pak se odrazila z bříšek prstů, vyskočila, zamávala křídly a vlétla vzhůru.
"Tak někdy příště, mládě," křikla na Emily a zmizela jí z dohledu.

Emily roztáhla svá křídla, čistě bílá, a vykročila vpřed.
"Ano, někdy příště," řekla mrazivě a odlétla do tmy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Proste Kiyomi | Web | 22. dubna 2012 v 16:08 | Reagovat

máš to tu pekné ak by si mala záujem na mojom blogu je súťaž o naj blog, beriem prvých 8 :) a tie poviedky píšeš ty ? O.o

2 Alea | Web | 22. dubna 2012 v 18:04 | Reagovat

[1]: Tu soutěž jsem nestihla :) a ty povídky píšu já sama...

3 A. | Web | 22. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

Píšeš nádherně :-)

4 Marti | Web | 22. dubna 2012 v 20:32 | Reagovat

Krásné, kolik ti je let?? Jestli se tedy můžu zeptat :-)

5 Alea | Web | 22. dubna 2012 v 20:45 | Reagovat

[4]: Zeptat se můžeš... je mi 14

6 A. | Web | 23. dubna 2012 v 19:48 | Reagovat

Závidím ti to :)

7 NikaRoovy | Web | 23. dubna 2012 v 20:59 | Reagovat

Ne nevadí, já si tě taky přidám do Friends...

8 Zoi | Web | 23. dubna 2012 v 21:05 | Reagovat

Wuau, opravdu strašně mocinky hezky jsi to napsala :D Jdem zvědavá, jak to bude pokračovat :D
PS: Opravdu moc děkuju za pochvalu, jsem ráda, že e básnička íbila :D

9 Mayah :) | Web | 29. dubna 2012 v 17:44 | Reagovat

Tomu sa, milí prítomní, hovorí TALENT :)

10 Eloran Arroway | E-mail | Web | 6. května 2012 v 20:24 | Reagovat

Úžasné! Četlo se to velmi lehce a je to opravdu čtivé. Navíc anděly opravdu můžu, ale to už jsem nejspíš někde psala. Mám jenom maličkou výtku: moc jsem se neorientovala v tom, která co říká. Ale jinak, palec nahoru a 5 hvězd. :)

11 ariven | Web | 10. května 2012 v 18:29 | Reagovat

Teeda! Dokonalost! Máš vážně talent! ;)

12 Moni | Web | 5. června 2012 v 15:22 | Reagovat

Konečně mám trošku času, a vůbec nelituji, že jsem si začáátek této povídky přečetla, protože je fakt moc dobře napsaná a ten nápad se mi líbí ;)

13 Anne | Web | 26. června 2012 v 12:16 | Reagovat

[9]: Nezmôžem sa na slovo, jedine tak súhlasiť s Mayah... Máš vážne TALENT ^^ a nie len na básničky :)
Tiež mám 14, ale narozdiel odo mňa píšeš krásne, pútavo...
Neľutujem, že som sa pozrela na Tvoje dielko a teším sa na ďalšiu kapitolu :)
Len tak ďalej. Píšeš úžasne ;)

14 Tewie | Web | 18. února 2013 v 19:18 | Reagovat

Tak tohle tedy... nemám slov. Pokud tímhle stylem píšeš všechno, vydej knihu - a já ji téměř 100procentně koupím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama